V náruči smrti

3

Po obědě jsme zase šli do té samé střídy a na lavici leželo sedm komínků knih, po čtyřech knihách poskládaných do komínků pro každého jeden komínek. Také zmizeli ostaní lavice co byli za námi a místo nich byl dva veliké stoly a mezi sebou měli látkovou záclonu ale u obou byli dva celokovové stolky s kovovími předměty. Než jsme si je stihli více prohlédnout tak nás vyrušil Belmar: než se pustíte zkoumání vašich stolů tak nejprve se budete učit teorii z knih. A to celý týden a pak vám každému dám test podle toho jak ho zvládnete určím skupiny. Jakmile to dořekl tak se šibalsky usmál a přitom se koukal na Láďu co nedával pozor a koukal na zeď za Belmarem. A pak se  Belmarům šibalským úsměv přeměnil na kamený víraz v ten moment vypadal jako by neměl emoce.
Belmar pak všechny poslal domů, že se uvidíme za týden ve stejný čas jako dnes. A do té doby se máme naučit první kapitolu anatomie lidí. Jen co jsem vyšel ze školy chytil mě Láďa za ruku a odvedl mě za nejbližší kout. A šeptem Láďa řekl: Hele vím, že se známe den, ale vypadá to, že budeme kámoši.
A tak vytáhl ze svého černé pláště lahvičku s zelenou kapalinu Láďa s važným výrazem v tváři se mě zeptal „nevíš co to je?".Epirus jen koulel oči a zeptal se Ládi „co to sakra je!" Láďa odpověděl „to neví našel jsem to v akademii". A pak dal lahvičku do kapsy zpátky a  řekl mu „ zítra se tu sejdeme přesně v jednu? Co ty na to?" S obří jiskou v očí. Epirus ani nestačil odpovědět protože, to ze sebe vychrlil během mrknutí oka. Pak už jen Láďa řekl: tak super zítra v jednu a s úsměvem na tváři odešel směrem k knihovně která stojí hned před akademií. Epirus moc nechápal, ale věděl že mezi šlechtou nebude mít úspěch a navíc Láďa je přátelský tak proč ne? Mezitím jsem se vydal směr k svému novému domovu Studneská ubytovna pro paladiny a podporau pro paladiny. Ale ještě se prošel po městě fascinovali ho velké ulice až desítek metrů a plné života. Všechny domy byli vysoké minimálně 10 metrů a všechny zdobení sochami ze dřeva a všechny měli podobiznu muže v plné zbroji a u boku zvláštní hadí hlavu, ale na obyčejného hada příliš velkou a navíc Epiras nezná žádného hada co ani byl podobný. A když se začalo stmívat Epiras se přestal procházet a šel na ubytovnu. Ubytovna byli dvě budovy které byli propojené obyčejnou cestou která byla zastřešená. Jedna je dvojnásobná a vypadá jako jedna z těch budov v centru až na to že tato budova je velká jedna z těch ulic a také mají vlastní hřiště a cvičící panáky tahle budova je jenom určená pro paladiny. A Epirus bydle v té druhé a pak když mu recepční dal klíč  od jeho pokoje který je široký stejně jako futra dveří a o půl metru dál je postel která je tak akorát na šířku místnosti sotva by tam protáhl kus papíru mezi postel a na stěně v zadu je malé okénko. A záchody jsou venku a koupelny jsou ve sklepě Epirus se jen zhluboka nadechl a ztěžka vydechl a knihy co byli k sobě svázány kusy látky dal pod postel a boty před postel. A tak si po celé dni lehl. Postel byla vyplněna slámou a polštář také a k tomu byla tenká deka, jen co se přikryl tak usl.