V náruči smrti

4

Epirus se vzbudil jen jak vyšlo slunce a raní paprsky pro zářili jeho místnost malým okýnkem. S mocný zívnutím a s přimouřenýma očima si sedl na postel. Pak si promnul oči a rovnou si vzal boty a rovnou zamířil na záchod a jen co vycházel z budovy tak už viděl frontu minimálně 30 učňů co čekají na záchod. Epirus v ten moment měl jen zoufalství ale všiml si že je tam jeden volný tak k němu rychlostí blesku vyrazil vlezl do kadiboudy a jakmile si chtěl sednout zjistil že tam není na co se posadit a celá kadibudka byla pokreslená nápisy, ale epirus neměl čas si to prohlížet a jediné co ho napadlo zapřít se jak nohama a rukama se chytl příčky která kdysi sloužila na závěs a když konečně vyšel s kadiboudy bolelyho nohy i ruce a hned po ránu zbytek lidí co čekají furt ve frontě tak jen na něj koukali s otevřenými ústy. Epirus se jen usmál a sklopil hlavu a rychle běžel do svého pokoje aby na něj nezírali jakmile byl u svého pokoje vběhl do něj a zamkl z toho jaký měl strach ze všech těch lidí co na něj dívali. Jakmile se Epirus uklidnil tak zamířil pro knihy co dal pod postel a hned první co byla na vrchu komínku nesla název: vše o všech magií(zatím známé). Epirus si pak prohlédl ostatních šest byly: anatomie člověka I, II, III
Jak nakládat s magií
Velikáni lidské říše od roku 0-734
Základy vymítání a modliteb
A než si je Epirus stihl více se do nich začíst si vzpomněl že v jednu má sraz. A tak svázal učebnice a rychle šel na místo na kterém se domluvili protože neměl tušení kolik už může být a do akademie je to minimálně hodinu cesta chůzí. A když už viděl věž akademie tak se mu ulevilo protože na věži jsou hodiny co zrovna začali odbíjet 12 a tak zpomalil. Jen co došel k akademii už bylo půl hodiny po dvanácté. Epirus čekal, ale v jednu se Láďa neukázal a tak čekal až do dvou až nakonec se Láďa ukázal a se zakloněnou hlavou a ruce též za hlavou koukajíc do krásně čistého nebe. Jen co Láďa byl kousek od Epiruse tak Epirus se hluboce nadechl a zeptal se Láďi „ víš kolik je?" A přitom ho probíjel pohledem který vypadal jako kdyby na vás hleděla smrt. Láďa na to odvětil s úsměvem na tvař„ noo promiň trochu jsem zdržel, ale neva ne? ". Epirus jen zakřičel „NO JASNÝ JENOM HODINA SEM, HODINA TAM, VŽDYŤ JE TO JEDNO!"

Jakmile Epirus dostatečně seřval Láďu za jeho nedochvilnost oba se sebrali a Láďa vzal na jeho oblíbené místo a u toho procházel mezi uličkami tak malími ,že sotva šlo projít. A z ničeho nic se oběvili na zvláštní části města vypadalo to jak by tam město z ničeho nic končilo a začínalo moře, ale když přišel ke kraji kde čekal, že budou útesy ale místo toho tam pod nimi byl větší přístav. Furt to byla víška minimálně 30 metrů, ale Epirus neměl čas na to obdivovat protože ho furt láďa táhl dál za ruku  "jak moc nádherný je pohled z výšky na přístav pomyslel si„ Láďa ho odtáhl o kus dál do čajovny se stoly který měli právě výhled na přístav a tam si sedli.