Deštivo

Úvod

Smutný muž právě snídal. Měl přes sebe hozený tmavšího odstínu béžové, velmi drahý kabát. Avšak i v něm vypadal chudě. Seděl na chladném posezení na svém balkonu a nezaujatě vidličkou dloubal do míchaných vajíček, jako tělo bez duše popíjel svůj oblíbený nápoj, zelený čaj. Bylo sychravo, déšť bušil do neudržované markýzi nad ním. Nepříjemný vítr si pohrával s jeho prádlem na šňůře na které viselo několik párů ponožek a dvě trička, která se tam houževnatě držela po dobu několika dnů úplně mokrá, že by se z nich dala řeka ždímat. Celé dny se věnoval jen práci. Žil sám.

Bylo mu 26 let, a nikdy nepoznal pravou lásku. Jako mladý nenavštěvoval kluby - teda, ne tak moc často jako jeho přátelé, a nikdy nepocítil žádnou důvěru v cizí lidi, nikdy se nenaučil projevovat hluboké city. Chtěl být policistou už od malého dítěte. Vedli ho k tomu rodiče, kteří kdysi také vybíjeli zločin z Sheffieldských ulic. Oba již byli po smrti. Otec zemřel na ALS - amyotrofickou laterální sklerózu. Jedná se o neléčitelnou nemoc která ochrnuje nejdřive svalstvo, a nakonec ochrnou i polykací a dýchací svaly. Byl u policie vysoké hodnosti - plukovníkem. Jeho smrt přinesla vlnu žalu a byl mu vykonán úctyhodný pohřeb, na který se vzpomínalo i několik let později. Druhou vlnu žalu přinesla smrt jeho matky inspektorky, která se 2 týdny po otcovy smrti střelila do hlavy. Dex zůstal sám. Bez rodiny, bez lásky, opuštěn ve 21 letech. Neměl mu kdo platit vysokou. Neměl daleko k tomu aby stiskl spoušť, s hlavní pistole při jeho spáncích. Hodně mu pomohl Mateo, jeho nejlepší přítel. Byla to jeho největší psychická podpora. O vysokou školu se postarali otcovi staří známí z policie, jelikož zjistili že Dex byl velmi nadějný detektiv.

s Mateem se bavil už od školky. Jako malé děti spolu chodili na hřiště, jezdili na koloběžkách, učili se spolu sčítat čísla, postupem času prozkoumávali opuštěné budovy, podali přihlášku na stejnou střední školu, kde byl Mateo populárním klukem o kterém snila každá dívka. Později po úspěšném studiu si oba udělali řidičský průkaz, a protože na policejní akademii se stali nejlepšími, rozhodli se společně nastoupit na vysokou odbornou školu kam se dostali i přes všechny obtížné zkoušky a situace.

Měl za sebou zajímavou minulost. Pořád byl ale podivně smutný ze svého nudného života. V Sheffieldu panoval klid, už to bylo opravdu dlouho co řešil nějakou pořádnou vraždu. Jediné co poslední rok řešil byly možná tak propadlé jízdenky, kapesní krádeže, nebo opilé puberťáky odcházející ze Soya, místního nočního klubu. Odvíjel se tak od toho i jeho nedoceněný plat, podle kterého i vypadal jeho skromný byt. Už chtěl vstát že dojedl, když najednou mu začal zvonit telefon. Zvedl ho, a usmál se když příchozí hovor pocházel z jeho práce. Konečně něco zajímavého?

,,Halo?''

,,Inspektore Deane, máme nahlášenou vraždu. Pošlu vám adresu. Vezměte sebou Matea Mamoru a prověřte to. Zásahová jednotka je již na místě.'' ozval se z mobilního telefonu mužský hlas. Bylo mu jedno komu patřil, dostal úkol a byl více než připravený ho vyřešit.

,,Rozumím.'' odpověděl a zavěsil. Hned na to mu přišla textová zpráva. Blonk street. Dobrá.

Popadl klíčky od auta, zapl si kabát a spěšně za sebou zabouchl. Cestou po prašivých schodech vyzváněl Matea, který mu to téměř okamžitě zvedl, a oba vyrazili.

Trvalo to přesně 14 minut než se Dexter dostal svým černým elegantním automobilem na místo činu rušnými ulicemi. Jednalo se o známý pětihvězdičkový hotel Bristol. Tyčil se do výšky, byl ve hnědobílé barvě, měl devět podlaží a spoustu oken, jedno za druhým, vlastně byl skoro celý prosklenný a působil jaksi moderně. Již byl ohraničený policejními páskami a policie ve vestách uklidňovala šokované ubytované lidi které odváděli z hotelu k možnému výslechu. Většina lidí byla cizinci, byl to velký zmatek, křičeli tady na sebe lidé nejméně v pěti jazycích.