Deštivo

Kapitola I - závislost

Lucas seděl na zemi v úzké tmavé Londýnské ulici. Na stěnách šedých budov byly známky vandalismu, různé grafity, vysklená okna, poházené flašky tvrdého alkoholu... Typické ulice Londýnu, hold hlavní město Anglie není jen Tower bridge a Buckingamský palác. 

Lucas si nepořádku vlastně ani pořádně nevšiml. Hrabal se ve svým batohu a za boha nedokázal najít jednu jedinou věc. Trochu se mu stresem třásli ruce, že to snad někde nechal. Pocítil najednou ostrou bolest na prstě, rychle ruku vyndal a prohlédl si jí. Blbej střep! Měl bych si v tom batohu udělat pořádek. Pomyslel si a střep prostě vyndal a zahodil. V batohu rozepl všechny postranní kapsy, ale svůj herák nikde nenašel. Lucas si dal ruce na hlavu a začal si rvát vlasy jak se snažil vzpomenout kam ho včera dal. Flaška! Vzpomněl si najednou a s nadějí otevřel kovovou láhev na vodu. Bylo v ní nastrkané tričko. Vytáhl ho a vypadl z něj pytlíček na zem vedle Lucase. Ten se po něm vrhl jako pes po kosti. Byl trochu zmatený. Je ho už tak žalostně málo, jak se to jen stalo?  Pomyslel si a smutně si povzdechl, jakoby opravdu netušil že ho celý spotřeboval on sám.

Z kapsy vyndal pouzdro na brýle. Sám nevěděl, kde se u něj pouzdro na brýle vzalo jelikož žádné nenosí, ale aspoň jim našel využití. Otevřel ho a ve slabším světle se v něm zaleskla jehla. Vyndal injekční stříkačku. Dychtivě si jí zapíchl do žíly a pomalu stlačoval píst, který vstřikoval drogu do oběhu. Jehlu poté rychle vytáhl, stříkačku ani neuložil do pouzdra. Upustil jí na zem a opřel si záda o zeď a zaklonil spokojeně hlavu. Cítil se... Šťastný. Byl to jedinečný pocit. Uvolněně sbalil batoh a zvedl se, vyšel do ulic najednou plný nezdravé energie. Zúžily se mu zorničky. Připadal si jako na kolotoči. Kolem něj procházely davy lidí, někteří se na něj vražedně dívali, ale jemu to bylo vcelku jedno. Pro něj to byla ještě slabá droga na to, aby na té ulici začal tancovat nebo aby tam udělal nějaké divadlo. Jen si užíval barevnost světa kolem něj, jakoby nikdy v životě neviděl barvy.

Lucas po pár minutách, možná hodinách už byl zase při sobě. Zase se k němu vracela úzkost. Z kapsy vyndal svůj tlačítkový mobil a vyťukal tam z paměti číslo svého dealera. Chvíli byl na malé obrazovce telefonu jen nápis vyzvání. Lucas nervózně sledoval obrazovku, dokud se z mobilu neozvala slova: ,,Phillip Smith, co si přejete?''

,,Tady lišák.'' zamumlal do mobilu Lucas a protočil očima, když vyslovil přezdívku, kterou od něj dostal.

,,Konečně jsi mi zavolal, jdu do soukromí tak čekej.'' řekl a chvíli bylo ticho. ,,Tak,'' ozvalo se ,,Lišáku, jsi můj nejvěrnější klient. Teď poslouchej. Naše laboratoř pracuje na novém projektu... Máme úplně novou drogu...'' poslední větu zašeptal, a pokračoval. ,,Nazývá se Nioren, ještě není úplně dokonalý takže jeho užití by bylo pro experimentální účely.''

,,Je mi to jedno.'' řekl Lucas trochu agresivně. ,,Jen nechci už žádný slabý sračky.''

,,Samožřejmě. Dnes v 8.'' řekl dealer, ještě než zavěsil.

Lucas si zapálil cigaretu a vydal se do svého bytu. Těch sedm hodin může prospat.

Po 6 hodinách.

Lucas se připravil. Své mastné hnědé kudrnaté vlasy sepnul do nízkého drdolu, opláchnul si vodou obličej a oblékl si černou mikinu s kapucí a černé volné kalhoty. Nikam se mu nechtělo, ale už si zavolal taxíka. Vyšel z té tmavé ošklivé bytovky, ani nepozravil svého domácího a vyšel ven přímo k černému Londýnskému černému taxi. Bezeslov nastoupil, v telefonátu mu už řekl že chce vyhodit na severní Londýnské straně u řeky Temže.

Lucas s kapucí na hlavě sledoval kapky deště stékající po okně. Trochu se ponořil do svých myšlenek. Ta hlavní byla o tom, proč není v životě šťastný. Ví, že není zrovna svatý. Že by měl se vším nezdravým přestat, že ho to ničí, že ho kvůli tomu nikdo nemá rád a možná je to taky důvod, proč na něj ten řidič ani nemluví. Ale Lucas se snažil. Opravdu se snažil být dobrým člověkem. Už nikdy znovu...

,,Slyšel jste o tom výbuchu?'' zeptal se najednou z ničeho nic řidič.

,,Co?'' zamumlal mrzutě Lucas, zabraný ve svých myšlenkách ho ani neslyšel. Prohlédl si ho. Viděl jen jeho hlavu ze zadu. Byl to krátce střižený vysoký blonďák. Nechci se s tebou bavit...

,,No o tom výbuchu. Vybouchla slavná Tower 42. Policie si myslí, že to byli teroristé. Má to asi... Asi nějak přes 100 obětí, nemám zrovna dobrou paměť na čísla ale byl to určitě masakr.''

,,To je blbý.'' řekl suše Lucas.

,,To je, co když vybouchne více budov v Londýně? Už dlouho šetřím peníze abych se mohl s rodinou odstěhovat na venkov. Ještě jeden výbuch a asi to udělám.''

Lucas se ani neusmál. Naopak odvrátil hlavu a znovu upřel zrak na okno vedle sebe a sledoval, jak déšť sílí a buší do okna.

Dojeli do čtvrtě, ve které mají s dealerem místo setkání. Lucas vystoupil z auta a třískl dveřmi, auto obešel a zaklepal řidičovi na okno. Ten okno zmateně stáhl a Lucas mu podal zmuchlané papírovky. 20 liber. Dostal 12 liber dýško, v přepočtu 300 korun. ,,Užijte si venkov.'' řekl podivně mile a odešel do ulic. Nebyli rušné. Bylo deštivo a byla zima, nikdo nevylézal teď ven kromě šílených turistů a pouličních obchodníků nabízející různé suvenýry. Lucas prošel širokou pěší ulicí a zahnul do menší, ve které znovu zahnul a pak znovu, až se dostal do ulice podobné jako v té, kde seděl v poledne a píchal si herák.

Čekal tam nějakou chvíli pod chabým přístřeším než dealer přišel.

,,Lucasi.'' pozdravil ho a narval se k němu aby nezmokl. ,,Mám to. Počítej s tím, že tě to kopne.'' zašeptal a vyndal modrý prášek v pytlíku. ,,Má to halucinogeny a uvolňující účinky. Doteď jsme to testovali jen na krysách, ale nezabilo to je, nezabije to ani tebe. Dávej si to pouze injekčně a dávej si malé dávky. Nevím kolik, doporučuji na začátek 1 miligram.''

,,Jsem vaše experimentální krysa hm?'' zamumlal Lucas monotónně.

,,Jednoduše mi po 3 dnech zavoláš a řekneš jaké to mělo účinky, a pošlu ti nějaké peníze. Teď to máš zadarmo.'' řekl Phillip a nadzvedl obočí jakoby doufal, že Lucase dokáže podplatit. Ten se na prášek toužebně díval, nedokázal odmítnout Hold to Phillipovi vyjde, co už.

,,Platí.'' řekl Lucas jistě. Phillip mu podal ruku jako důkaz o vzájemné důvěř a Lucas to pohrdavě přijmul. Hned po potřásnutí vytáhl Phillipovi z ruky své drogy a už s lahví a tričkem připravenými v ruce to zabalil a začal to soukat dovnitř lahve. Phillp s neutrálním výrazem přihlížel a potom se prostě otočil a odešel do tmavých ulic.