Nechal mě čekat

1.

,, Pojď už! Nebo kvůli tobě přijdeme pozdě '' Volala Erika když si poslední prameny svého neupraveného drdolu snažila zkrotit a přidělat ke zbytku účesu. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a vešla do chodby, kde už stála Erika v celé své kráse připravená a nedočkavá k odchodu. Nachvilku jsem zamrzla, když jsem viděla co má na sobě. Bílé tenisky a béžové šaty na špagátkových ramínkách, které končily nad vrchní půlkou stehen. Její oříškově hnědé vlasy outfit ještě o něco pozvedly. Byla nádherná!
,, No tak! Co ti je? Tak jdeme? "
V tu chvíli jsem se probrala ze své mysli, Erika netrpělivě poklepala o zem svou pravou, dlouhou, snědou nohou.,, Vždyť už jdu." řekla jsem polohlasem a popošla jsem blíže k zrcadlu a upřela na sebe pohled. Na sobě jsem měla kozačky na podpatku, které mi sahaly do poloviny stehen. Krátké, uplé, černé šaty dovolovaly, aby mé nohy odhaloval malý kousek mé holé kůže. Blonďaté vlasy jsem měla rozpuštěné, volně mi ležely na ramenou. Když jsem skončila s kontrolou svého vzhledu, popadla jsem malou kabelku, která ležela na botníku u dveří a gestem jsem popohnala Eriku ven ze dveří.
Když jsme vyšly na ulici, konečně jsem se rozhodla vyjádřit se k dnešnímu šílenému plánu.,, Er? Vážně jsi si jistá že je to dobrý nápad? Víš přece že s tebou nechodím do klubů z jistých důvodů... "odmlčela jsem se pro dramatický účel a Erika toho využila, aby mi skočila do řeči.,, Hele neboj, dneska to bude jiný uvidíš!"Řekla a u toho sepnula ruse před sebe a udělala na mě psí oči.,, Stejně se mi to nelíbí, zase někam odejdeš a necháš mě tam. Mám strach víš že taková místa nemám ráda." Přimhouřila jsem oči, při pokusu o výhružný výraz. "Nenechám tě tam, slibuju že tentokrát odejdu jen s tebou. S nikým jiným se nevzdálím dále než na záchodky!" Když dokončila větu pousmála se, asi to byl pokus o vtip.,,Dneska tě tam opravdu potřebuju. "Sklopila oči dolů a zrychlila krok, jakoby konverzaci se mnou ukončila.,, Mmmm" Zamumlala jsem na projev nesouhlasu.
Cesta netrvala dlouho. Navíc jsem se celou dobu soustředila na chůzi ve vysokých botech. Nasávala jsem pach ulic, ten byl tvořený poněkud normálními věcmi, smogem z aut, pachem opilých lidí potácejích se kolem nás a vůní dešťové vody, která ještě z dnešního rána pokrývala chodníky a silnice. Eriku jsem čas od času zkontrolovala, tvářila se nervózně a rozpačitě, takovou ji vůbec neznám a to se známe celých 15 let.
Před klubem se začínala tvořit fronta. Z druhého konce ulice jsem pozorovala blikající nápis REDINKTON CLUB. Začínala jsem pociťovat ježící se chlupy na rukou...
,, Er? Nějak jsem se asi zapomněla zeptat proč mě tam vlastně potřebuješ? " Erika se zastavila a otázka chvilku jen vysela ve vzduchu. Já mezitím bedlivě pozorovala jak se před klubem tvoří fronta a jak velký muž stojící u dveří kontroluje občanky. Vzpomínám si na svou jedinou návštěvu klubu... Husí kůže je zpátky. Netrpělivě se podívám na Eriku a vydám přidušený zvuk, namísto připomenutí mé otázky.,, Nešel by tam se mnou. " Řekla a kousla se do spodního rtu.,, Cože? Kdo? Počkej ty tam jdeš na rande?",,Ne... My tam jdeme na rande... ",, Jako ve třech?!" Větu jsem vykřikla hlasitěji než jsem myslela, otočil se na nás kolemjdoucí a myslím že mé vylulené oči a otevřená pusa je důvod proč se začal smát.,, Já nevěděla jak ho mám pozvat. On pořád mluvil o svém kamarádovi, že hledá holku, tak jsem řekla že I ty hledáš kluka a že vás můžeme představit na společném rande. " Řekla a ústa stáhla do úšklebku, kterým se mi snažila naznačit, že se přece vůbec nic neděje.
,, Tohle nemůžeš myslet vážně!" Rudnu v obličeji, myslím že doslova hořím vztekem.,, Prosím. Asi jsem ti  to zapomněla říct, ale víš jak je to pro mě důležitý že jo. " Nádech, vydech, nádech,... V duchu jsem si snažila připomenout, jak šílená ta holka je a jak moc mi na ni i přes to všechno záleží.,, Dobře jdeme. Ale s tím klukem nebude nic víc než pár drinků." Erika se usmála, vzala mě za paži a táhla mě směrem k frontě, která se za tu dobu značně zmenšila.
,, Víš aspoň jak se ten jeho kamarád jmenuje?" řekla jsem a přísně jsem pozvedla obočí na náznak důležitosti mého dotazu.,, Noo, teď si nevzpomínám, ale hezky usmíval když mi o něm vyprávěl." Protočila jsem oči v sloup a oddala se tempu, kterým mě Erika táhla kupředu. Před klubem jsme vysokému muži ukázaly občanky a ten nám věnoval jeden rychlý úsměv, a poté nás ochotně pustil dovnitř.

---------------------------------------------------------
Omlouvám se za chyby, doufám že vás příběh baví. Ráda příjmů jakoukoliv kritiku, tak mě račte upozornit na chyby a nedostatky. <3