Omluva

52 2 0
                                    

O polední pauze jsem šla do školní knihovny, protože jsem na obědy nechodila. Vzala jsem si svou oblíbenou knížku a začetla se do ní.

Četla bych si celou pauzu, kdyby mě nevyrušil příchod Dana, který si sednul vedle mě.

"Promiň, za ten výjev o přestávce, ale nechtěl jsem, aby věděli, že mi na tobě  záleží. Jop, slyšíš dobře. Záleží mi na tobě," usmál se na mě Dan mile a já pod tím úsměvem roztála a úsměv mu oplatila.

"To je v pořádku. Kdy bys měl čas?" "Každý den, ale záleží hlavně na tobě. Vím, že chodíš na několik brigád, proto jsem se rozhodl, že bych tě poprosil, abys mě doučovala z víc předmětů a mohla bys jednu nebo dvě brigády vypustit," "To by možná šlo, ale domluvili bychom se při doučování. Můžu dneska od tří do sedmi," "Tak jo. Ve tři u školy?" "Ve tři u školy," potvrdila jsem a šla na další hodinu.

Nenapadá mě názevKde žijí příběhy. Začni objevovat