Cesta 2/4

41 1 0
                                    

"To nemůžu chtít," bránila jsem se. "Můžeš. Za to, jak jsem ti nadával a choval se k tobě. Říká se, že co se škárlívá, to se rádo mívá. U mě to je pravda. Jsem do tebe bezhlavě zamilovaný a chci tě obejmout," zasmál se Dan a já se k němu přidala.

"Úsměv ti sluší. Chybí mi ty naše rošťárny s Ráďou ve vsi. Promiň, že jsem se tolik změnil a vykašlal se na tebe. Měl jsem tu pro tebe být, když ti zemřela mamka a nebýt otočený zády. Na intr si vyděláváš sama, protože tvůj taťka začal po smrti tvé mamky pít. Ráďa vám platí elektřinu a všechny ostatní výdaje. Rozhodl jsem se s tebou jet o víkendu k vám. Vím, že máš volno celý týden," rozpovídal se Dan.

Nenapadá mě názevKde žijí příběhy. Začni objevovat