Psychologist Styles[L.S.] ✔️

Epilog

Asi v polovině jízdy k Harrymu domů na mě poté co ze mě vyprchá všechen adrenalin začne padat únava. Snažím se ji ze všech sil potlačit, ale po chvíli to nedokážu a mé oči se začnou pomalu zavírat.

"Lásko, vstávej. Dnes je naše výročí. Máme toho hrozně moc před sebou, musíme to všechno stihnout." Z mého snu mě proberou polibky mého přítele. Nikdy bych netušil, že se mnou bude někdo jako on chodit, ale jsem za něj nesmírně vděčný.

"Ještě chviličku, Hazz," zamručím do polštáře, na kterém mám položený obličej. Vůbec nemám náladu na nějaké vstávání a nejraději bych prospal celý den, ale je pravda, že dnes máme výjimečný den, takže by se úplně nehodilo být celý den v posteli.

"Notak lásko, udělal jsem ti tvou oblíbenou snídani," zašeptá mi do ucha, načež otevřu jedno oko, díky čemuž se mi naskytne pohled na mého nádherného přítele s ranním účesem a ďolíčkovým úsměvem, který jsem si na něm zamiloval hned napoprvé.

"To už zní o něco lépe," pomalu se posadím a promnu si oči, přičemž na sobě cítím jeho pohled.

"Vezmeš mě?" zeptám se a roztáhnu ruce, aby si mě mohl vzít do náruče. S pokroucením hlavy přikývne, ale já si i přesto všimnu jeho úsměvu, který se přede mnou snažil skrýt.

Za chvíli se dostaneme do naší kuchyně, kde mě posadí ke stolu, kde je již připravena snídaně, která vypadá opravdu dokonale. Jsou to palačinky se zmrzlinou, které naprosto miluji a on to moc dobře ví.

"Dobrou chuť ," zamumlám předtím než se do toho pustím.
Asi v polovině snídání se mi začne dělat špatně a má vidění se mi začne rozostřovat. Ani to nepostřehnu a pomalu mi začne padat hlava dolů.

"Lou? Co se děje?" zaslechnu Harry hlas plný obav, ale nemám sílu se na něj podívat.

"Louisi!!"

"Louisi, notak vstávej. Už jsme tady."

Prudce otevřu oči, díky čemuž se střetnut s těmi jeho, které mě propalují s tak velkou starostí, která mě nutí nepříjemně se otřást. Není to tak že nejsem rád, že má o mě Harry starost, ale čeho je moc toho je moc. Nic se zkrátka nemá přehánět.

Poté co si všimne, že jsem vzhůru, se úlevně usměje a podá mi pomocnou ruku, abych mohl pohodlně vystoupit z auta, čehož využiju a za chvíli už stojím na zemi.

Před námi stojí malý domek s béžovou fasádou, který se mi k Harrymu naprosto hodí.

"Tak pojďme. Je už zima a ani jeden z nás nechce nastydnout," zdvořile se usměje a nechá mě jít jako prvního.

Přede dveřmi o kousek ustoupíme, aby mohl odemknout, což se také stane a my tak můžeme vstoupit dovnitř.

Hned co se ocitneme vevnitř mě ovane příjemná vanilková vůně, díky které to má tady atmosféru domova a nejen domu do kterého se přijdete vyspat a zase odejdete.

Oba dva se za tichu vyzujeme z našich bot, které si položíme vedle sebe.

Stále za ticha Harryho následuju kuchyně, kde mi rukou pokyne ke stolu, ke kterému se posadím a pohlednu mu do obličeje.

"Jak se cítíš, Lou?" zeptá se mě, přičemž už začnu přikyvovat na to, že jsem v pořádku, ale poté si začnu pořádně uvědomovat, co se vlastně stalo a zanechám všeho, co jsem dělal. Zhluboka se nadechnu, jelikož už cítím, jak se mi do očí začínají tlačit slzy a mé hrdlo se začíná svírat nepříjemným pocitem.

Svým dalším činem nepřekvapím jenom sebe, ale i Harryho, protože prudce vstanu ze židle a pevně obejmu jeho trup zahalený v košili. Tváří se opřu o jeho hrudník přímo v místě, kde mu tluče srdce, což má na mě až moc velké uklidňující účinky.

Hned poté co se Harry vzpamatuje kolem sebe ucítím jeho silné paže, které mě u něj pevně drží. Bradou se opře o mou hlavu, takže je přímo v dokonalé pozici na to, aby mi mohl dát pusu do vlasů.

"Děkuju za všechno, Harry," tiše zašeptám a teď své slzy už neudržím, což musí cítit i on na své košili.

"Za nic mi děkovat nemusíš, Lou. To já jsem vděčný, že jsem tě mohl poznat," tentokrát už ve svých vlasech ucítím jeho rty, které zde umístí malý polibek. A dobře, možná to není přímo profesionální chování, ale myslím, že ani jednomu z nás to momentálně nevadí.

Teď už nejsme jen psycholog a jeho pacient. Teď už jsme něco víc a jsem si jistý, že časem bude náš vztah ještě hlubší.

Hello guys, jsem si jistá, že některé z vás určitě překvapilo, že jsem tenhle příběh jen tak ukončila, ale upřímně, už jsem vůbec neměla nápady na pokračování a než abych se trápila, jsem se to prostě rozhodla ukončit. Omlouvám se všem, kteří čekali na pokračování.
A teď už trochu něco pozitivnějšího. Začala jsem pracovat na novém příběhu, ale vůbec nevím, kdy ho vydám. Každopádně vás o tom ale budu informovat.

All the love    E