Moji crushové 1.díl

Sedmý den 2.díl

V tu chvíli kdy jsem je viděla, že odchází samy bez něho pryč z hotelu tak jsem se zastavila.

Chvíli na ně koukala kam jdou a pak se na mě koukla jeho mamka a pousmála se tak zvláštně.

A odešly ven někam do prava.

A mně došlo, že vlastně je na pokoji sám.

A já věděla jaký má pokoj, protože...

Před dvěma dny: Bylo asi půl sedmé a my se vraceli z večerní procházky.

Když jsme šly po schodech na recepci tak na těch schodech bylo vidět do jídelny.

A já jsem se tam ze zvědavosti podívala a on zrovna koukal ven na nás.

A všimla jsem si na stolku ležela cedulka 244 číslo pokoje.

Taakže jsem se rozhodla, že se vydám do schodů hledat pokoj 244.

Byla jsem na třetím patře a vidím cedulku s čísly pokoje.

Rozhodla jsem se vejít do uličky hledat pokoj 244.

Přišla jsem tam a rozhlížím se jestli jít do prava nebo do leva.

Šla jsem do leva a rozhlížela se na každou stranu a pak je našla...

Dveře 244.

Tak jsem tam stála ručník okolo sebe a koukala na dveře.

Šla jsem blíž a slyším nějaké zvuky z toho pokoje.

Nemohla jsem poznat co to je, ale znělo to jak nějaká hra.

Měla jsem položenou ruku na dveřích...

Zničeho nic jsem slyšela zvuky po schodech.

Zbaběle jsem utekla:(

(Kdybych tam zůstala a zaklepala on by mi otevřel a možná by se i něco hezkého stalo.)

Ale to je jedno...

Doběhla jsem do našeho pokoje se oblíct do šatů.

Šly jsme na večeři a já si furt říkala, že jsem mohla zaklepat.

Ale prostě mi to přišlo hrozně zvláštní klepat někomu na dveře.

Upřímně mi bylo divně, když jsem ho viděla na té večeři a on se na mně usmál sám od sebe.

Nevěděla jsem jestli to je opravdu pravda, že jsem stála u jeho pokoje.

Po večeři jsem šla do bazénu sama se sestřenicemi.

Byl tam hrál si s bráchou s míčem.

Pořád jsem se na něho dívala....

Pak si pro holky přišla teta a pro mě mamka, ale já jí řekla. 

Že ještě nepůjdu, že přijdu dýl.

Mamka odešla a on to zrovna slyšel a říká "To je v pohodě klidně můžeš jít"

" Ne dobrý já se chci ještě koupat".

Nic neřekl a šel si házet dál.

Byla tam s námi taková typická česká rodina.

Moc fajn lidi vždycky, když jsem je potkala tak jsem se s nima dala do řeči.

No a stala se taková věc zničeho nic jim ten míč přeletěl směrem k moři a když jsme se ho všichni snažily najít bohužel marně.

Tak se Matěj naštval a odešel i s bráchou.

Já tam zůstala s tou milou rodinou a když jsem se zvedala tak za mnou přišel ten pán a povídá..

" Slečno vše je tak jak má být a někdy to bohužel nemusí vyjít"

On totiž i s tou svou manželkou věděli, že se mi libí.

 Řekla jsem mu, že děkuju a přeju vám všem dobrou noc.

Usmála jsem se a odešla na pokoj spát.