Milostný příběh ( TVD )

Část čtrnáctá

"Já ale nechci být vlkodlak" řekla jsem přihlouple, i když vím že teď už na vybranou nemám. 

"Prosím nikomu to neříkejte, přijdu na kouzlo jak to potlačit, ale nechci aby to někdo věděl, obzvlášť né Klaus, on chce abych byla vlkodlak"

...

Už dva dny nespím  a snažím se přijít na nějaké kouzlo. Je to jako naschvál, tolik let jsem se tomu vyhýbala, a teď to najednou přijde.

"Cass máš tu návštěvu" zaťukala mi máma na dveře. 

"Hned jsem dole" zakřičela jsem. Pomocí kouzlo jsem všechny knihy schovala. 

Seběhla jsem schody a vběhla do obýváku. 

"A ty tu chceš co?" řekla jsem nepříjemně Hayley.

"Chci si promluvit"

Sedla jsem si za ní do křesla a nalila si víno.

"Ani jsme se pořádně nepředstavili já js..." 
přerušila jsem  ji.

"Já vím kdo si Hayley, a vím že i ty víš kdo jsem."
Podívala jsem se na ní podezřele. 

"Tak mluv"
Vybídla jsem jí. 

"Klaus se mi zmínil že jsi vlkodlak, takže musíš být v mojí smečce"

"Na to zapomeň"

"Cassie prosím, když se přidáš budeme silnější a"

"Hayley dost! já se do žádné smečky přidávat nebudu, nehledě na to že vlkodlak pořád nejsem!" zvedla jsem se a otevřela dveře. 

"Jestli to je všechno můžeš jít"
Ukázala jsem ze dveří ven. 

Hayley se zvedla, u mě se ještě zastavila, podívala se mi do očí, a s povzdychnutím odešla. 

"Zlato kdo to byl?"
Přišla za mnou máma. 

"Ale nikdo" 
usmála jsem se a odešla zase do pokoje.

Bylo už osm večer a Caroline pořád nikde nebyla. 

Vzala jsem si z její kabelky naušnice a použila lokační kouzlo.   

Našla jsem jí někde v lese. Vzala jsem si mapu s sebou. Mámě jsem řekla že jdu ven. 

...

Už jsem v tom lese chodila asi tři hodiny ale nikde jsem ji nenašla. 

Zastavila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Uslyšela jsem prasknutí větvičky ale nikoho jsem neviděla. 

Znovu jsem slyšela prasknutí větve a pak znova a znova a znova. Začala jsem utíkat pryč pak jsem ale spadla na zem a na ruce jsem ucítila štiplavou bolest. 

"Auu!" 
Zakňučela jsem. Snažila jsem se vyhrabat na nohy ale než jsem to stihla někdo mě vzal něčím po hlavě a  já upadla do bezvědomí. 

...

"Cass!, Cass!, Cassie stávej!" říkal někdo vedle mě. 

Pomalu jsem otevřela oči a posadila se. 

Bolela mě hlava chtěla jsem se zvednout ale  nemohla jsem pohnout rukama. 

"Řetězy" řekl někdo potichu. 

"Co?" 

"Řetězy, máme řetězy, nemůžu je rozbít nadrali do mě železník" zabručela blondýna vedle mě.