Hate or Love? ✔️

45

Sobota

Katie

„Jsem rád, že sis na mě udělala čas, Katie" řekl mi táta, když jsem ho pustila dovnitř. „Já jsem ráda, že ses ozval" usmála jsem se na něj. Společně jsme se vydali do obýváku a já mu hned něco nabídla. Všechno jsem připravila, a pak jsem si sedla k němu.

„Justin tu není?" Zeptal se mě a já se na něj překvapivě podívala. Táta se mi ozval, aby si promluvil se mnou. Byla jsem ráda, věděla jsem, o čem to bude a chtěla jsem to s ním všechno urovnat. A teď se zeptal na Justina, nebudu lhát, překvapilo mě to a zároveň potěšilo.

„On je v práci" odpověděla jsem mu a táta kývl. „Myslela jsem, že bude lepší, když budeme mít nějaký soukromí. „Justin se mě ptal, jestli má zůstat, ale já mu řekla, že nemusí, pokud má práci" dodala jsem.

„Takže pracuje i o víkendu?" Zeptal se zvědavě. Myslela jsem, že hned přejdeme k věci, ale nevadilo mi, že ne. „Občas, ale od tý doby, co jsme se k sobě vrátili je spíš se mnou doma, když teda zrovna nemám směnu já."

„To je od něj hezký...za pár měsíců by určitě měl víkendy zůstávat doma..." řekl táta. Ihned jsem pochopila, co tím myslel. „Jo, nemusíš mít strach, ze začátku mi bude na blízku snad pořád. Tím, že je vlastně majitel posilovny, tak tam nemusí chodit deno denně, když má tréninky, má víc peněz, ale chce mi se vším pomáhat, ke všemu, když to budou dvojčata" řekla jsem s úsměvem na tváři.

S Justinem jsme se o tom několikrát bavili. Věděla jsem, že mi se vším pomůže a byla jsem ráda, že se k tomu tak hrnul, jen jsem mu taky říkala, že to stejně budu muset nějak zvládat sama někdy, nebo mi přijde někdo pomoct, protože prostě tím, že má tréninky, za který jsem dost slušný peníze, tak to znamenalo ještě víc peněz a bylo jasný, že s dětmi jich budeme potřebovat dost, hlavně na vybavení.

„Pořád tak nějak nemůžu uvěřit tomu, že je moje dcera těhotná" vydechl táta a já se na něj podívala. A přesně to téma, kvůli kterýmu sem přišel, bylo tady.

„Popravdě já taky ne...když jsem to zjistila, s Justinem jsme ani nebyli spolu..." začala jsem. „To byla moje chyba..." povzdechl si. „Neměl jsem to dělat, je mi to líto, Katie..." řekl smutně. Pokroutila jsem hlavou. „Je pravda, že jsi neměl, ale na druhou stranu si říkám, že kdyby se to všechno nestalo, mohlo teď bejt úplně všechno jinak...takže já jsem ráda za to, jak to nakonec celý dopadlo" řekla jsem upřímně.

„Víš, já...chtěla jsem si to nechat vzít..." začala jsem mluvit o tomhle. „Protože jsi na to byla sama, že?" Zeptal se táta a já byla překvapena, jak znal odpověď. „To taky, ale...prostě jsem si nedokázala představit, že bych ve svých letech měla vychovávat dítě, když jsem se ještě donedávna chovala jako dítě sama...

Neměla jsem Justina, s tebou jsem nemluvila...žádný zajištění...nic...ale teď...pořád se toho hrozně bojím, ale vím, že to bude moc hezký...dostala jsem tu šanci mít dokonce dvě děti a myslím si, že je to dar, kterýho si neskutečně teď vážím..."

„Katie, narovinu...kdybys za mnou předtím přišla a řekla mi, že jsi těhotná...asi bych tě sám poslal na interrupci. Zní to strašně, já vím, ale tak moc jsem nesnášel Justina, že bych si asi nedokázal připustit, že bys s ním měla dítě. Dával bych mu to za vinu, možná bych mu udělal bůh ví, co...ale teď...jsem rád, že jsi to neudělala, ani to, že jsi mi to neřekla dřív...člověk si až později kolikrát uvědomuje, co je opravdu správný..." řekl a já se usmála.

„Jsem tak moc ráda, že to říkáš..." byla jsem šťastná. Slyšet tohle všechno od táty, bylo pro mě takové vítězství. V jeden čas jsem ho opravdu nesnášela, vinila jsem ho ze všeho. Asi jsem teprve nedávno dospěla, protože až teď vidím, že to všechno dělal opravdu z lásky ke své dceři. Mamky smrt ho zničila, a za to jsem ho už vinit nemohla, spoustu lidí to tak má a někdy se z toho vůbec nedostanou a já myslím, že tohle náš případ nebude.