Hate or Love? ✔️

48

Justin

„Tak co, jsi připravenej?" Poplácal mě po zádech Josh. Podíval jsem se na něj v zrcadle. Měl jsem na sobě černý sako, který jsem si musel koupit. Kdo ví, třeba se bude ještě hodit na podobný příležitostí, nebo část z něj. 

 „Jsem nervózní" vydechl jsem. Byl jsem fakt v nervech. Dneska byl jeden z nejdůležitějších dnů v mým životě. Jak pro mě, tak hlavně pro Katie tohle znamenalo hodně. Nechtěl jsem nic zkazit. Dneska jsme měli svatbu.

„Buď v klidu, bereš si tu nejlepší holku, která se ti mohla v životě objevit a zachránit tě" řekl mi Josh a já kývl. Měl pravdu, Katie byla ta nejlepší holka, vlastně jediná holka, která se ke mně hodila, s nikým jiným bych bejt nechtěl ani nemohl, právě proto si ji taky beru.

„Je čas jít..." vešel sem Ethan, který před chvílí odešel, aby se šel podívat, jak to vypadá. „Už?" Překvapivě jsem zamrkal. Myslel jsem, že mám ještě čas, ale ono vlastně nebylo na co čekat. „Neboj se, ty to zvládneš" poplácal mě po zádech i on.

Byl jsem rád, že zrovna oni dva byli moji kamarádi. Ale jenom Joshe jsem se mohl zeptat, jestli mi půjde za svědka, znal jsem ho tak dlouho, on znal mě, zůstal můj kamarád po to všem, nemohl bych jinak. Ethanovi to vůbec nevadilo, sám mě uklidnil, že by ani nechtěl, kdybych se ho zeptal.

„Justine?" Uslyšel jsem a podíval se ke dveřím. Stál tam Jack, Katie táta. „Děje se něco?" Hned jsem ještě víc znejistěl. „Ne, nic, můžeme si promluvit?" Zeptal se a dal klukům najevo, aby nás nechali. Ti to hned pochopili a za chvíli jsem tu stál jen s Jackem.

„Chtěl bych se ti ještě jednou za všechno omluvit, vím, už jsme se k tomu vracet nechtěli, ale pořád cítím, že jsem se zachoval fakt strašně vůči tobě, ale hlavně vůči Katie..." začal Jack. „To je v pohodě, já už jsem to dávno vypustil" řekl jsem upřímně.

„Víš, Justine...vždycky jsem chtěl, aby Katie byla šťastná, nic jinýho jsem si ani nepřál od chvíle, co ji umřela máma. Vzalo nás to oba a já se k ní měl chovat jinak...když jsem tě pak najal, nepředpokládal jsem, že byste vy dva...však víš...jasně napadlo mě to, proto to taky bylo ve smlouvě, ale chci tím hlavně říct, že na tom všem mám zásluhu vlastně já...

Nemyslím to tak, že bys mi měl děkovat, to nechci, ale když jsem se nad tím zamyslel, byl jsem to já, kdo udělal ten krok, abyste se vy dva poznali. Celou dobu jsem si za to mohl sám. Teď jsem ale hrozně rád, že jsem to udělal, že jsem si vybral zrovna tebe. Nikdy jsem Katie neviděl šťastnější, ne od doby, co jsme zůstali sami.

Já vím, že ty jsi pro ni ten pravej. Změnil jsi se, miluješ ji a ona miluje tebe. A já jsem sakra rád, že to takhle dopadlo. Ještě, než půjdeš tam dolů a vezmeš si mojí jedinou dceru, chtěl bych ti něco dát..." řekl a vytáhl z kapsy nějakou obálku.

„Co to je?" Zeptal jsem se nechápavě. „Potom jí to dej, Katie máma chtěla, aby si to přečetla až se provdá, až si najde toho vyvolenýho..." usmál se na mě Jack a já se na něj jen překvapivě díval. To, co mi tady všechno řekl, byl jsem dost překvapenej, nečekal jsem to.

„Moc rád jí to předám" řekl jsem a usmál se na něho. „Až to bude číst, věřím, že to pro ni bude bolestivý, ale bude mít tebe, takže to zvládne..." položil si ruku na moje rameno, a pak mě poplácal. „Teď jdu za Katie, uvidíme se dole..." řekl, a pak už odsud pomalu odešel.

Podíval jsem se na obálku, co jsem měl v ruce. Vůbec jsem netušil, co by tam mohlo bejt, nejspíš nějakej dopis, ale vzhledem k tomu, že už to existovalo pár let a ke Katie se to dostane až teď, po svatbě, muselo to bejt důležitý.