A co bylo pak? Harry Potter FF

1. Kapitola

„Z té hůlky je víc škody, než užitku, " řekl Harry. „A upřímně řečeno, " otočil se zády k malovaným portrétům a myslel teď jenom na svou postel s nebesy, která na něj čekala v Nebelvírské věži a na to, jestli pro něj třeba Krátura nenachystal sendvič, „potíží jsem měl v životě už dost. "

Eufórie, která po pádu lorda Voldemorta vypukla, byla jako obří bomba. Slavili naprosto všichni. Kouzelníci, domácí skřítkové, kentauři a další magičtí tvorové. Dokonce i skřeti byli z toho šťastní, i když by nikdy nepřiznali, že jim událost ze světa kouzelníků může způsobit radost.

Celý kouzelnický svět se potřeboval dostat zpátky na nohy, potřebovali se pochytat Smrtijedi, kteří byli na útěku, musel se nastolit celkový pořádek.

Harry, Ron a Hermiona se po návštěvě ředitelny (vycházím z knížky, ne z filmu) připojili k ostatním ve Velké síni. Snad naprosto každý se chtěl bavit s Harrym, s Chlapcem který zůstal naživu a s chlapcem, který porazil lorda Voldemorta. V podstatě furt byl v obležení různých kouzelníků a poslouchal jejich slova díků a gratulace. Ale neustále musel někomu něco vysvětlovat, co se vlastně stalo a kde celou dobu byl. Nikdo si neuvědomoval, že o tom mluvit nechce, zvlášť když věděl, že v bitvě padlo spoustu jeho přátel. V srdci měl prázdno kdykoliv si vzpomněl na Remuse, Tonksovou, Colina Creevyho, Freda a další. Furt si to kladl za vinu. Ale nakonec okolní veselí ho přeci jen přivedlo na lepší myšlenky. Okolní veselí a hlavně Ginny. Jeho Ginny, která se na něho natiskla a odmítala se od něj už na krok hnout. Bylo to jasné gesto- teď už tě nikdy nenechám nikam odejít.

Harry už se zvedal k odchodu, už si nutně potřeboval jít lehnout, když mu někdo poklepal na rameno. Ještě než se otočil tak viděl, že se na něj z nějakého důvodu kouká snad celá Velká síň. Otočil se a za ním stál Draco Malfoy se svojí matkou, Narcissou.

„Víš, Pottere, já, teda my, tedy já a matka bychom ti chtěli asi poděkovat. Za záchranu a tak" promluvil Malfoy do ticha. Nikdo nemohl uvěřit svým uším. Draco Malfoy děkuje Harrymu Potterovi. Dva největší školní nepřátelé.

Harryho to dost zaskočilo, nicméně po chvíli ze sebe dostal
„Já bych chtěl spíš poděkovat vám. U vás doma si nás nechtěl prozradit. Neřekl si, že si nás poznal. Snažil ses nás chránit. A vy" otočil se na Narcissu, „jste neřekla Voldemortovi, že ještě žiju. A nakonec si mi, Draco, hodil hůlku. Takže děkuji já vám". A podal jim ruku. Oba ji vděčně přijali. (S tím, jak Draco hodí Harrymu hůlku, je to vystřížená scéna z filmu, která se tam nakonec nedostala, ale přijde mi to jako super detail, tak jsem to tady použil)

Tak po tomhle Velká síň doslova vybouchla. Jakoby všichni najednou Draca a Narcissu přijali, jako kdyby s nimi v bitvě stáli bok po boku.

Harry se snažil najít v davu Luciuse Malfoye, ale ten se pravděpodobně vypařil, někam daleko od, jak by on řekl, mudlovských šmejdů a podobný havěti,

„Harry, my se asi přemístíme do Doupěte. Půjdeš s náma?" zeptala se ho paní Weasleyová.
„Jo, samozřejmě. Velmi rád, pokud vám to nebude vadit" odvětil Harry.
„Ale prosím tě, vždyť to nic není. Navíc mám dojem, že Ginerva se bez tebe už asi nehne" konstatovala trochu smutně Molly. Na to Harry neměl už co odpovědět tak se jen tak rozpačitě zašklebil.
Spolu s Weasleyovýma a Hermionou vyšli mimo pozemky a přemístili se k Doupěti.
Díky bohu bylo v pořádku. Pan Weasley měl strach, jestli Smrtijedi nezkusí Doupě zničit, ale naštěstí se tak nestalo.

Moment, řekla Hermiona, mávla hůlkou a pronesla „Homenum Revelio". Poté se zatvářila zděšeně.
„Někdo tam je. Jeden člověk" řekla.