Sedím na postel a přemýšlím, jak se potom dostanu domů. Je mi víc než jasné, že to dopadne jako vždycky a hned po příchodu do klubu už ji neuvidím.
Můj mobil nepřestává vibrovat pod náporem zpráv, které mi od Lei neustále chodí. Proboha je jí skoro dvacet a není se schopná rozhodnout, které náušnice si vzít. Rychle jí napíšu svůj názor a pokračují v malování linek. Je 20:28 a to znamená, že mám ještě 32 minut než mě Lea vyzvedne.
Když se mi linka na druhém oku ani na desátý pokus nepodaří namalovat podle mých představ, mám chuť to vzdát a napsat, že je mi špatně a nikam nepůjdu. I když ona mě zná a bylo by jí jasné, že se jen vymlouvám.
„Konečně! " Zvolám radostně, když se mi to asi na stý pokus povede. Vezmu do ruky telefon a všimnu si času. 20:56. Super tak to už nic víc nestíhám. Naposledy na sebe kouknu do zrcadla. Musím říct, že jsem celkem spokojená.
Moje kratší hnědé vlasy byly vyžehlené a moji postavu obepínaly jednoduché černé šaty končící v půlce stehen. Nesměla chybět moje oblíbená kožená bunda, kterou rozhodně nemám v plánu sundat. I když se dost možná uvařím.
Chytnu kabelku a utíkám ke dveřím.
Když je otevřu, zastavím se a z kabelky vyndám malou barevnou tabletku s vyrytým smajlíkem. Když už tam jdu, chci si to aspoň užít.
Po chvíli už sedím v autě a jedeme směr klub. V Brně je klubů spousta a mohly jsme si vybrat nějaký, do kterého bysme došly pěšky. Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že ano.
Z mého přemýšlení mě vytrhl až Lein hlas s tím, že už jsme na místě. Vystoupila jsem z auta a vydala se směr klub.
Už od dveří jsem cítila pach alkoholu a trávy. Vešli jsme dovnitř. Moje jasná volba na dnešní večer byl bar. Posadila jsem se na volnou židli a sdělila barmanovi svoji objednávku. Za chvilku přede mnou přistál panák rumu. Bez přemýšlení jsem to do sebe kopla. Takhle to pokračovalo ještě chvíli. A to se zanedlouho ukázalo jako osudová chyba. Nebo tak jsem to aspoň viděla já.
V důsledku kombinace extáze a alkoholu se mi začala točit hlava a udělalo se mi špatně. Došlo mi, že jsem si zapomněla telefon doma. Rozhodla jsem se, že nejlepší řešení, bude najít Leu a říct jí, aby mi zavolala taxík a já mohla v klidu dojet domů.
Po asi dvaceti minutách usilovného hledání jsem svou snahu vzdala. Bylo mi už o trošku líp, takže se v mé hlavě zrodil geniální nápad. A to dojít domů pěšky. Myslím, že když by v mých žilách ne kolovalo Bůhví co všechno, tak super by mi to nepřišlo. Ovšem pod vlivem alkoholu a drog člověk přemýšlí jinak.
Vyšla jsem před klub a vydal se směrem domů. Řekla bych, že jediné moje štěstí byl fakt, že jsem cestu znala a věděla kudy jít.
Když jsem byla asi v půlce cesty, můj zdravotní stav se o dost zhoršil. Sedla jsem si na nejbližší lavičku. Zatočila se mi hlava a pak už jsem viděla jen tmu.
Chtěla bych se omluvit za chyby, i když se to snažím kontrolovat určitě jich tam ještě spousta zůstala 😂
ČTEŠ
On the wings of my demons - Stein27
Fanfiction"Přestaň na mě doprdele řvát, je to moje věc chápeš?! " Bouchla jsem dveřmi a vyběhla ven do deště. Bylo to tu zase, zase jsem měla ten známý pocit. Řekla jsem, že už to neudělám, ale bylo to silnější než já. Sáhla jsem do kapsy své mikiny a našla t...
