Sundropovo pov:
,,A-ahoj kamarádi!" pozdravil jsem rozpačitě děti.
Pořád jsem musel myslet na to co se před chvílí stalo.
[Proč to Moondrop udělal? Jak se to vlastně stalo? Neublížil y/n? Proč se nebránila?] přemýšlel jsem dokud mě z mých myšlenek nevyrušila malá holčička.
,,Pane Sluníčko?"zeptala se.
,,Ano maličká?"zareagoval jsem na její otázku a přitom se usmál nad tou přezdívkou.
,,Co se vám stalo?"řekla teď ustaraným hlasem.
,,Nic, co by se mělo dít?"řekl jsem jí lehce roztřepaným hlasem a uvědomil si, že si asi něčeho všimla.
,,Vypadáte divně, vy vypadáte... unaveně."řekla nakonec.
,, Vážně se vám nic nestalo? Je divné že jste unavený, vy přece nikdy unavený nejste!"dodala dívenka.
,,No víš ~ehhh~ každý je někdy unavený. Přece i ty potřebuješ odpočinek. A to mi připomnělo-"
,,Pane Sluníčko, ale já nechcu spinkat."řekla smutně.
,,Je mi líto, ale musíš si jít pořádně odpočinout, protože pak budeš plná energie a hlavně nebudeš mrzutá."řekl jsem a přitom ji pohladil po vláskách.
,,Ale-" snažila se marně něco namítnout, ale já ji nemilosrdně dotlačil k místu, kde jsem ji a po chvilce i ostatní uložil ke spánku.
Potom co jsem jim přečetl pohádku a zazpíval ukolébavku jsem se potichu vydal za y/n, která do té doby zůstala v mém pokoji.
Tvoje pov:
Od toho incidentu se Sundropem, nebo Moondropem? To je jedno. No prostě po tom určitém incidentu s určitými osobami, nebo osobou? Ehhh... Po té noci jsem radši zůstala v pokoji, protože jsem se před Sundropem určitým způsobem styděla. Ale hlavně kvůli tomu, že mi ho bylo líto. On je jako malé dítě (v dobrém smyslu), které je nevinné a najednou toto. Jeho reakci úplně chápu a chci se mu omluvit. Nevím přesně jak, ale to je teď jedno.
Ničí pov:
Slyšela jsi kroky, které se pomalu blížily, ale najednou se zastavily.
Sundrop se zastavil před vchodem a přemýšlel co ti má říct. Po chvíli stání se konečně rozhodl a roztřepanými kroky vešel dovnitř.
,,Y/n j-já-."zastavila jsi ho.
,, Promiň Sundrope já...já nevím co se to se mnou stalo. Ono to prostě bylo ~nooo~ příjemné."poslední slovo jsi vyslovila hodně potichu, skoro až šeptem.
,,To je v poho."řekl třesoucím se hlasem Sundrop.
,,Sundrope vážně promiň, prosím~odpustíš mi?"zeptala jsi se poté.
,, Samozřejmě y/n. Samozřejmě že ti odpouštím."odpověděl ti Sundrop s přehnaným úsměvem, o který se očividně pokoušel.
,, Děkuji moc Sunny."
,, Ale nemáš za co. Já-já už musím k dětem, měl bych je vzbudit."a s těmito slovy odešel.
Sundropovo pov:
Odešel jsem za dětmi, ještě jsem je sice budit nechtěl, ale chtěl jsem co nejrychleji pryč od y/n. Ne že bych ji neměl rád. Já jen, cítím se v její přítomnosti divně.
*Po vzbuzení všech dětí*
Všechny děti už byly venku z postelí a společně si hrály. Seděl jsem na malé židličce a s úsměvem je pozoroval, byly tak roztomilé.
Zase jsem si vzpomněl na tu noc. Začal jsem si to vyčítat. To, že jsem v tom Moondropovi nezabránil. To, že jsem se choval k y/n hnusně a podobné věci.
Zrovna jsem sváděl vnitřní boj když v tom na mě opět promluvila ta stejná dívenka jako ráno. Neměl jsem náladu se s ní bavit, ale to co jsem řekl...neřekl-zařval mě samotného vyděsilo. Ne to co jsem na ni zakřičel. To, že jsem křičel mě vyděsilo. Já jsem na někoho zařval?! Ještě k tomu na takovou milou holčičku.
,,MOHLA BYS MĚ KONEČNĚ PŘESTAT OTRAVOVAT TĚMA TVÝMI HLOUPÝMA OTÁZKAMA?!"(to je to co na ni zakřičel)
,,Pane Sluníčko, já jsem... já jsem vás nechtěla rozzlobit. Omlouvám se."řekla a s brekem odběhla pryč.
,,Ne! Já jsem to tak nemyslel! Promiň, já nechtěl!"zakřičel za ní Sundrop zlomeným hlasem.
Pokračování příště 😯
Ejjjj další části is here. Reálně mi dalo dlouho vymyslet tu pointu, ale asi vcelku good 👍.
Ideas here pls ☞￣ᴥ￣☞
650 slov 🤼♀️🚁
