Tvoje pov:
Tak jsme se tam objímali dokud nás nepřerušil kluk, který asi něco potřeboval, ale když nás našel s Eclipsem v objetí začal volat další a další děti.
Všimli jsme si toho asi až moc pozdě. Protože když jsme se od sebe odtáhli jsme si všimli toho, že tam okolo nás stojí úplně všechny děti.
,,Ehmmm..."začala jsem.
,,To nevadí, můžete pokračovat. Jako bychom tady nebyli."řekl ten kluk, který tam byl jako první.
,,Ne to je v pohodě, my už jsme stejně chtěli skončit."řekla jsem a pokusila jsem se zvednout, ale Eclipse mě nepouštěl.
Naopak. Přitáhl si mě k sobě ještě blíž a pevně mě obejmul.
,,A co já?"zeptal se mě.
,,Co ty?"nechápala jsem.
,,Na mém názoru ti nezáleží?"upřesnil svojí otázku.
,, Samozřejmě, že mi na tvém názoru záleží."řekla jsem mu.
,,To znamená, že ho teď můžu říct?"zeptal se zase.
,,Tak teda teď už nám ho můžeš říct."
,,Já jsem skončit nechtěl a pořád nechci."řekl, obejmul mě ještě víc než předtím a začal mě pusinkovat. 💅
Zasmála jsem se.
,, Eclipse teď ne jsou tady děti."řekla jsem mu potichu do ucha. (mají vůbec uši🤨)
,,To snad nevadí ne?"řekl a pokračoval v tom co před chvílí začal.
Líbilo se mi to a nechtěla jsem aby to skončilo, ale úplně se mi nelíbilo to, že se na nás koukají všechny děti.
Ale nakonec jsem se z objetí vymanila a pokusila se odehnat děti pryč.
,,Hele Vašíku prosím jdi si hrát s ostatními dětmi jo?"
,,Ale já se na tebe a toho druhého chcu koukat jak se objímáte.
A potom by jste třeba mohli dělat to co dělala maminka spolu s tatínkem včera večer dělali v jejich ložnici.
Pak si mě všimli a začali se zakrývat peřinou a začali mi říkat, ať prý odejdu. Já jsem nechtěl odejít. Bylo to hezké a já jsem se cítil hezky, ale maminka asi ne protože tam plakala, ale u toho tak divně nahlas dýchala.
Chtěl jsem jí pomoct, ale líbilo se jí to tak jsem to neudělal a jen jsem tam stál ve dveřích a dál se na ně koukal."dořekl Vašík svojí dlouhou větu.
,,Aha... To jsi mi nemusel říkat, ale už asi příště nechoď v noci do jejich ložnice ano?"řekla jsem mu a snažila se neznít nějak jinak než jsem chtěla.
,,A budete to spolu teda dělat? Prosiiiiiiim!"začal mě prosit.
,,Tady se teď nic neděje a už se tady ani dít nebude. Je ti to jasný?"
,,Tak teda dobře, ale kdyby jste si to rozmysleli tak mi prosím řekněte."
,, Jasně... A teď už si jdi hrát za ostatními dětmi."řekla jsem a začala ho popostrkovat k dětem.
,,No jo, vždyť už jdu."řekl a pak už šel sám.
Potom co jsem ho viděla jak už si hrál s ostatními, tak jsem odešla za Eclipsem.
Eclipsovo pov:
Y/n se odtáhla z našeho objetí a já jsem tam zůstal sedět. Sám nebo ne úplně sám, ale uvnitř jsem se tak cítil. Y/n někam odešla s posledním klukem a pak se zastavili v půlce cesty a začali si o něčem povídat.
*Potom co jsi došla k Eclipsovi*
,,Teď už můžem?"zeptal jsem se y/n.
,,Co?"
,,No, obejmout se. A potom možná i něco jiného..."řekl jsem jí a čekal na odpověď.
,,No teď asi ne, ale potom klidně."
,,Tak jo a napadlo mě jestli by jsi třeba nechtěla zítra prohlídku celé téhle budovy?"
,,To by bylo super. Tak jo!"řekla nakonec.
Okkkkkkkkk that's it for today 👌
589 slov 🤼♀️🚁
