(Je ti 17 a řekneme ze kapitánovi je 20 at to není tak divny)
——————————————————————-Dnes jsme si měli vybrat do jakého regimentu půjdeme. Po tom co zemřel Marco a zůstala jenom já a Annie už jsem si nebyla tak jist do jakého půjdu. Můj táta, velitel Erwin, chtěl abych šla mezi scouty a byla s nim. Momentálně o tom dost přemýšlím. Ale Annie chce jít do vnitřní policie. Po tátově řeči jsem řekla Annie ze zůstanu stát. Annie pokrčila rameny a sama odešla. Nás všechny kteří zůstali vzali, postavili do rady a rozdělili nás na pokoje, ,,yeager a arlert, Springer a kirstein, lenz a Ymir, braun a hoover, ackerman a brause a nakonec smith bude na pokoji s kapitánem. Všichni se na me podívali. Já si sama nebyla jist co to má znamenat ale radši jsem nic nenamítala. Potom co jsem dostala klíče jsem zašla do pokoje. Na židli sedel kapitán. ,,Ty jsi yn smith? Erwinova dcera?" Přikývla jsem ,,ano pane". Kapitán se zvedl a odešel z pokoje. Jelikož já moc věci neměla neboť mi vše shořelo při napadení shinganshiny jen jsem si vytáhla svých par věci na postel a na můj stůl a šla za otcem do kanceláře. Zaťukala jsem zjemna na dveře. ,,dále" uslyšel jsem zevnitř. Vešla jsem. Otcova pracovna byla plna knih. Na malém křesílku naproti psacího stolu za kterým sedel otec sedel kapitán. Podíval se na me pak na erwina který ho očima poslal pryč. Po tichu odešel a za sebou zavřel zlehka dveře. ,,Otče!" ,,yn!" Obejmula jsem ho. Moc jsi mi chyběl. A určitě chybíš i jim. Pronesla jsem. Erwin nasadil zklidňující úsměv na svou tvář. ,,onlouvam se tati. Kdybych jen zůstala doma. Nic by se nestalo. Sestry a bratr by žili a mamka určitě taky. Já bych je zachránila. Zvládla bych to. Moc se omlouvám. Ona to byla moje chyba." Podíval se ne me s lítosti ,,to nic yn. Alespoň ty jsi mi přežila"
Co si budem..někdy bych byla radši kdybych tam umřela s mámou a sourozenci..
Po dlouhé době co jsem si povídala s otcem byla vyhlášena večera. Oba jsme přišly do jídelny seděli všude hodně lidi a já, neboť moje jediná kamaradka Annie nebyla tady, si neměla kam sednout. Rozhlížela jsem se po místnosti až moje oci spatřili sashu. Ta mi ukazovala místo vedle ni. Přišla jsem k nim a zeptala se je-li tady volno. Všichni tři kývli hlavou. Podařila jsem se tedy mezi sashu a Kristu. Všichni jsme se najedli a u toho dosti bavili. Až na me. Já jsem celou dobu přemýšlela proč jsem nezemřela. Nedělala jsem nic jiného než všichni ostatní. Když nám kus zdi zničil část domu všichni jsme vyběhli ven a tam jeden z titánů vzal do hrsti dvě o rok mladší ségry a mámu. Neměla jsem tušení co dělat můj otec me trénoval abych věděla jak s odm a mečema ale ty byli v truhle někde pod troskami domu. Viděla jsem jak titan rozmačkal mou rodinu. Chytla jsem svého 6ti leteho bratra a za ruku vláček směrem k lodi která nás měla odpravit. Už jsem ji měla na očích když další titan, byl větší než ty před tím mohl mít tak 30 m, stal před nama. Ani já ani bratr jsme nedýchali. Koukal na nás. 2...3...4 minuty uběhly a on se postavil dal ruku v pěst a bouchl před nás. Ta rána otřásla zemí a já i když jsem z otcových těžkých tréninku sílu měla, pustila bratra. Ten když byl tak meter nad zemi byl zachycen o titanuv prst. Já jsem zase jen koukala. Koukala jak titan zabijí mého malého bratricka. Já- kdybych alespoň hodila nějaký kamen ale. Já nic. Koukala jsem. Potom se titan podíval na mě. Je to tu. Tady jsem měla zemřít. Jenomže ten titan..on se na mě podíval potom ukázal na můj hrudník a odešel. Stala jsem tam dost dlouho dokud me nepopadli nějací kolem jdoucí vojáci. Dostali me na loď která mě odvezla do středu zdí.
