Jednodílovky a sety

VÁNOČNÍ ZÁZRAK /Louis Tomlinson/

Vánoce jsou časem zázraků. Co se v tomto období stane ve vztahu Louise a Nancy? Ponořte do romantického příběhu a připravte si kapesníky ;o)

* * * * * * * * * * * * * * *

Ze spaní mě probudila šílená bolest břicha. Vymrštila jsem se na posteli, odhodila peřinu a rozběhla se do koupelny.

Bezva, už týden mě trápila nějaká žaludečná viróza a já se jí ne a ne zbavit. Dost mi znepříjemňovala život. Zrovna teď, kdy se toho na nás v agentuře sypalo tolik!

Blížily se Vánoce, zima právě naplno ukázala svou sílu, a my v našem centru měli denně nové přírůstky lidí bez domova. Pracovala jsem tam už 3 roky, vlastně od dokončení školy, a hodně se toho naučila. Lidské předsudky, že každý bezdomovec si za svou situaci může sám, mě ubíjely. Viděla jsem pravdu. Jak snadné je mít všechno a v další vteřině se propadnout až na úplné dno…

Vystudovala jsem antropologii, což mi umožnilo pracovat v neziskových organizacích a splnit si tak sen. Sen o tom, že možná jednou přispěju k tomu, aby se svět stal lepším. Jo, to byla dost naivní představa. Naivní a nereálná. Ale já se nevzdala. Sen se mi vlastně splnil, jen v trochu upravené podobě.

Odpotácela jsem se k zrcadlu a pohlédla na svůj odraz. Hleděla na mě nevýrazná bledá tvář se ztrhanými rysy, kruhy pod očima a křídově bílými rty. Zavrtěla jsem hlavou. Možná bych si měla zajít k lékaři…

Byla jsem v tu chvíli ráda, že je Louis s kluky na turné po Spojených státech. V takovém stavu mě opravdu vidět nemusel.

Navzdory tomu, jak mizerně jsem se cítila, se mi rty roztáhly do šťastného úsměvu. Milovala jsem ho jako v den, kdy jsme se před 5 lety potkali poprvé. Opravdu.

Je fakt, že jsem se s jeho životem smiřovala těžko. Neustále být pod dohledem novinářů, nemoci se hnout bez toho, aniž by nás nepronásledovaly davy fanynek. Ale stálo to za to. Nikdy jsem nelitovala ani jediné sekundy, kterou jsem s ním strávila.

Výlet do krajiny vzpomínek přerušilo zvonění telefonu.

„Hey girl I'm waiting on ya, I'm waiting on ya  Come on and let me sneak you out…“.

Písnička stará jako náš vztah a jedna z mých oblíbených. Ano, je to tak. Než jsem se dala s Louim dohromady, byla jsem fanynka One Direction.

Z koupelny jsem vystřelila rychlostí blesku a nahnala se k nočnímu stolku.

„Louis,“ hlásala vesele písmenka na displeji. Srdce se mi ihned zběsile rozbušilo, některé věci se prostě nezmění.

„Dobré ráno,“ zazněl ze sluchátka ten nejkrásnější hlas. Usedla jsem na postel a kolena si přitáhla k bradě. „Ahoj, Lou…“

„Jak se má moje princezna?“

Sotva doznělo poslední slovo, pocítila jsem v hrudi bolestné bodnutí. Tak strašně se mi po něm stýskalo! Ale věděla jsem, že musím být silná. Nepotřebuje si na tour dělat starosti, ani náhodou. Ne kvůli mně. Spoléhá na něj a zbytek skupiny tolik lidí, že ho nesmí nic vykolejit.

„Skvěle,“ sebrala jsem zbytky sil. „Dneska vyrážíme s Madison shánět nějaké dárky, je nejvyšší čas. A co vy, jak to zatím jde?“

„Kdybys tady teď seděla se mnou, všechno by bylo perfektní… Stýská se mi…“

Fajn, hlavně se nerozbrečet… Nancy, přece zvládneš zachovat klid… „Lou, mně se také moc stýská,“ sáhla jsem po polštáři a přitiskla ho k sobě. No, voněl po něm, což mi zrovna nepomohlo. „Ale za pár dní se uvidíme…“