Škola

63 4 0
                                    

,,Už zase ráno." řekla jsem ospale. Vstanu z postele a jdu do koupelny spáchat ranní hygienu, bez ní by se to neobešlo. Po spáchání ranní hygieny sejdu schody a zamířím si to přímo do kuchyně. V kuchyni už na mě čeká matka.  

,,Tak co první noc." řekla mile a následně se napila sklenky s červenou tekutinou. ,,Celkem fajn." Víc jsem jí neřekla a začala si dělat chleba se šunkou. Když jsem byla hotová, uklidila jsem si ho do tašky. Když jsem se vracela do kuchyně matka stále seděla a popíjela krev. Měla jsem na ni chuť, jsem z části upír po matce. Proto ty rudé oči atd. 

Chvíli jsem ji pozorovala než se ale zvedla a nalila další sklenku krve kterou mi pak podala. ,,To ti musí stačit víc ti totiž nedám." řekla přísně a odešla. No jo moc krve nesmím řekla jsem si v duchu a vypila sklenku. Tu jsem následně odložila na linku a pomalu odcházela z bytu. 

Venku bylo krásně, paprsky slunce dopadaly na mou kůži a vítr si hrál s mými vlasy. Byl to hřejivý pocit, až uklidňující. Když se ale zastavím před budovou nesoucí název škola všechny pozitivní pocity ze mě opadnou. 

Na povrch se dostávají pocity negativní. S nechutí vejdu do školy a omylem vrazím do jedné učitelky. ,,Neumíte dávat pozor!" okřikla mě. Řekla jsem si že bych mohla udělat pro začátek menší divadélko a to jsem taky udělala. ,,Spíš to vy neumíte dávat pozor!" 

 Začali jsme se tam dohadovat. Nějakou chvíli jsme se tem dohadovali, náhlý zvuk zvonku mi však málem utrhl uši. Bolestivě jsem se za ně chytla. 

Zvonek konečně utichl, na chodbě se však ozvalo klepání bot o podlahu. Přišel k nám muž asi okolo třicítky. Učitelka jakoby strnula na místě, jakoby se jí srdce zastavilo, což se taky na chvíli stalo. ,,Jaktože nejste na hodině." řekl. 

Jeho hlas byl hluboký ale se mnou to ani nehlo.   ,,V-víte tato ž-žačka je tu a-asi nová." řekla koktavě. Přes to její koktání jí nebylo ani rozumět.   

,,Tak tedy dobrá, půjdeme ke mě do kabinetu a tam to pořešíme." řekl. Nebyla jsem ani naštvaná ale ani šťastná.


Další kapitola na světě, snad se líbila. Bye!❤

360 slov

Nepřemožitelná smečkaKde žijí příběhy. Začni objevovat