David Gránský × Reader

7

Pov. Davida

Dnes je krásná sobota.
Proč krásná? Protože dnes jdu do divadla.
Ale dnes tam nebudu hrát já, takže to je ještě lepší. Budu divák. Zajímavé

Taky se chci jako divák cítit, proto jsem se rozhodl, že dnes se budu chovat jako turista, co přijel do Prahy.
Den pak zakončím návštěvou divadla.

Tak a teď co vubec dělají turisti v Praze.

Co lidi přitahuje do Prahy?
Jo UŽ VIM. Orloj? Asi.
Možná projíždka lodí po Labi?
Ne bude mi zima.

Takže orloj? A co potom. Nechci celej den stát před orlojem.

Ježiš co to placam.
Žadnej turista nejsem a nebudu. To byl debilní nápad.

Prostě dnes budu doma a pak pujdu do divadla.
Pujdu tam s Pepou. Pozval mě jako starého známého.
Je to od něj hezký.
Dokonce i vybral místa na balkoně.
To bude pěkné.
Těším se.  :)

------------------------

"Co to je sakra za zvuk" řekl vylekaně David po tom, co se vzbudil.

Usnul jsem.
Sakra
Divadlo.

"Kolik je hodin"

Podíval jsem se na hodiny a vystouoení začíná za 20 minut

"Doprčic ja přijdu pozdě"

Zvedl jsem se a vběhnul do koupelny.
Učesal jsem se a rychle si nandal ponožky, které našel ležet na zemi. Každá byla jiná, ale co už.
Vyšel jsem ven z koupelny a v ložnici jsem se převléknul do něčeho lepšího než je triko s nápisem "I love New York"

V new Yorku jsem nikdy nebyl a ani nevím, kde jsem to tričko vzal. Prostě tady je.

Převlečený jsem se rychle obul a běžel před budovu, ve které jsem bydlel.

Autem to nestíhám.

Rozběhl jsem se směrem k divadlu.
Málem do mě vrazila asi tři auta, ale zatím žiju.

"Zamknul jsem byt?" Pomyslel jsem si.
Ale i kdyby ne nevracel jsem se, protože bych to nestihl. Už teď jsem měl jen nějakých 5 nebo 6 minut se tam dostat.

"Sakra ja jsem studoval zpěv a herectví, ne žadnej maraton" řekl jsem si, ale pokračoval jsem dál.

Přehánim to? Jo přehánim.
Spomalil jsem a snažil se normálně rozdýchat. Lidi okolo mě chodili jako bych byl z jiné planety.

"Hleďte si svýho jO?" Přeskočil mi hlas. Super. Neuvědomil jsem si, že se mi to děje normálně když jsem nervózní, i když to moc dobře vím.

Díky Bohu už jsem stál před divadlem.
Upravil jsem se jako by to mělo něčemu pomoct a vešel jsem dovnitř.

Starší pani, co kontroluje vstupenky se na mě usmála. Řekla mi něco ohledně respiratoru, který jsem neměl.
Podle mého výrazu v obličeji poznala, že jsem asi v háji a proto mi jeden sehnala.

-------------------

Vběhl jsem do sálu a viděl jsem Pepu.
Ulevilo se mi, že jsem to stihl.
Narovnal jsem se a rychle došel za ním.

"Davide. Ty tady pracuješ, moc dobře víš, že se sem máš dostavit alespoň 10 minut předem." Dořekl Pepa a podíval se na mě ve stylu *🤨*

"Já vim, já vim" lepší odpověď mě nenapadla a sednul jsem si vedle něho.

Zbytek představení se už odehrával v klidu. Moc jsem si to užil

Konec kapitoly 😜