David Gránský × Reader

9

Než začnu psat Gratuluji Davidovi. Bude to otec. Ok. Dik. Ted. Jdu psat

Daviduv POV.

Je neděle ráno.
Otevřel jsem oči a zakoukal jsem se do stropu.
Pavouk z minulé noci tam pořád byl.
Pojmenoval jsem ho Aleš. (iykyk)
Protože proč ne že jo.

Jsem na tom tak špatně?
Vždyť já jsem si pojmenoval pavouka na stropě.
Musím si najít spolubydlicího nebo tady za chvilku scvoknu.

---------------------------

Sedl jsem si do auta a jel.
Jel jsem podle navigace do nejbližšího útulku. Proč? Protože já miluju psy. Kdo by ne. Že?
Nechtěl bych nic malého. Akorát bych tu věc zašlápl. To třeba
Německý Ovčák nebo nějaký
pěkný Rottweiler. Jo to by bylo fajn. Uvidíme.

-----------------------

Třetí útulek. Sakra třetí. Ještě ani jeden mi nepadl do oka.
Abych poznal to pravé musím si říct "Wow"...musím prostě vědět.

Mám to pro dnešek vzát?
Stejně to byl asi blbej nápad. Hm

-----------------------

Je už půl třetí a pořád jsem nic nejedl.
Někde se stavím. Mam nečekaně HLAD.

Dal bych si nějakou dobrou oMáČkU. Co třeba svíčková?
Jo ta by se šikla. Mňam. Teď ještě kde se najím. Jsem nevím kde?

Jsem uprostřed ničeho a vybíjí se mi mobil. Super.
Díky Bohu že mám alespoň plnou nádrž. Jo to by bylo kdyby se mi jen tak náhodou vypustila. Heh

-------------------

Po nějaké hodině bloudění mezi vesnicema to vzdávám.
Jedu domu.
Jsem hladovej, zoufalej a unavenej.
A ani jsem neudělal tu jedinou věc, co jsem měl na dnešek v plánu.
No nic. To se asi stává.

To se stává.

To mi připomnělo jednu z mých oblíbených písniček z muže se železnou maskou. Zajímavé.

Zamyslel jsem se a přestal jsem věnovat pozor řízení.

Trošku jsem zabrzdil v uvědomnění, že nedávám pozor.

To se ale nelíbilo autu za mnou. Není se čemu divit když do mě teď málem narazil.

Rozjel jsem se abych ho neměl hned za kufrem. Marně.

Ten debil mě předjel a zastavil uprostřed silnice. Idiot.

Starší chlapík vystoupil z toho auta a rychle se vydal mým směrem. Nevypadal jako by mi chtěl poděkovat. Achjo

Zabouchal mi na okýnko.
Vystoupil jsem a pak toho nečekaně litoval.

"Co ty máničko? Koukam že jsi pražák.
To tě moc neomlouvá. Hele tohle auto mam 2 měsice. Je sice starý pár let ale je jako nové"

dokřičel chlapík a ukázal na starší Fabii.

Snažil se ještě něco dodat, ale už mě to nudilo tak jsem začal i já.

"Omlouvám se, ok? Jen jsem se na chvilku zamyslel jo? Nechci se tady hádat a už vůbec nechci nějaký problém. Přiznávám, že chyba je na mojí straně, ale už jsem se omluvil."

Snažil jsem se z toho nějak vykroutit. (Spoiler: Marně)

Podíval se na mě a pousmál se. Pak mi jednu vrazil. Ale ta sedla. Co má kurva za problém. Kretén. "Ten asi bude z mostu" pomyslel jsem si.

Trochu jsem zasténal ale už mi praskly nervy.

"Tak ty jseš asi uplně blbej ne? Proč jsi mi dal pěstí? Hele já už ti říkal že nechci žádný problémy. Moc mi nepomáháš"

Ten DEBIL se na mě podíval a odešel opodál. Hodil na mě šutr. Takovej menší, ale i tak mi způsobil menší krvácení z čela.
Pak odešel. Ten chlap. Ten KRETEN odešel. Jen tak si nastoupil do svého aUtA a odjel. Co to je s lidma tyhle dny.

Dořekl jsem si v hlavě než se mi začala motat. Nevím jak bych to popsal, nedokázal jsem udržet rovnováhu a jen tak tak jsem si stihl otevřít dveře a sednout si do auta.
Opřel jsem se o sedačku a na chvíli jsem zavřel oči.

Krvácel jsem z nosu a nějaká krev se mi objevila i na horní části hlavy. Pak jsem měl ještě modřinu na ruce z toho jak jsem spadl.

Krása

Pak jsem usnul? Nevím. Nic moc si už nepamatuju. Ale probudil mě muž ve žluté vestě a zeptal se mě jestli vím co se stalo. No to bych taky rád věděl.

Já jen chtěl psa. Nového kamaráda.

Proč jsem musel zůstat takhle?

Konec kapitoly huraa
Tohle je cringe ja vim nazdar