David Gránský × Reader

4

Y/N POV

Seděla jsem na svém místě a poslouchala jsem toho herce, který byl oblečen jako král.
Zmínil se o našem známém, Pepovi.
Potom očima přejel po publiku a zastavili se u mě.
Proč tak zírá? Jako nestěžuji si ale po nějakých 10 seKUNDÁch očního kontaktu, to bylo divné. Odvrátila jsem pohled a koukla jsem se na svou ruku, protože to byla jediná věc, co mě v tu chvíli napadla. Bylo to zvláštní. V ten moment jsem se nemohla soustředit na nic jiného než na jeho modré oči.

Daviduv POV

Seděla od mne daleko, ale v ten moment jako bychom byli jediní v místnosti a stáli u sebe pár desítek centimetrů od sebe. Odvrátila pohled a já si uvědomil, že je tady ještě pár stovek lidí sedících přede mnou a zírající na mě. Ok to bylo divný.
Usmál jsem se a vrazil jsem Michalovi mikrofon zpět do ruky.

----------------------------

Odešel jsem z pódia do zákulisí a ostatní se začali smát. Co se sakra stalo? Co jsem udělal? Cože?

První kdo promluvil byl nečekaně Michal. Michal David. Popadl mě za rameno a podival se mi do očí
"Tak. A teď mi řekni kdo tam seděl. Protože takhle tě nikdo jen tak nezaujme"

Už mi to došlo. Obrátil jsem se na Vojtka a snažil se ignorovat Michala

"Maro to byl super výkon tam na podiu"

Marian Vojtko se na mě otočil a řekl

"No. Děkuju. Ale teď mi řekni cos to provedl tam na konci?"

A pak se začal smát.
Měl jsem jich plné zuby.

Převlékl jsem se a snažil se co nejrychleji vypadnout a nejlépe se už nevrátit.

Y/N POV

Po tom co herci odešli mamka se na mě podívala s úsměvem od ucha k uchu. "ON SI TĚ VŠIMNUL. TEN SEXY MLADÍK SI TĚ VŠIMNUL"

Ajaj

Ted nebude myslet na nic jiného.
"MUSÍME ZJISTIT KDO TO BYL" křikla na mě mamka a vyběhla ven ze sálu. Šla jsem za ní a v zrcadle na chodbě jsem si všimla že se červenám. JAK TO MÁM SAKRA ZAKRÝT?!

Mamka vyběhla z poza rohu a táhla za sebou ženu která držela v ruce programy. "Mužete mě už pustit?" Vyjela po mojí mamce. Mamka ji pustila ale postrčila ji ke mě. Kdo to vubec je?

"Prý máte otázky k tomuto vystoupení. Jsem tady od toho abych vám je odpověděla" řekla otráveně, narozdíl od mamky vypadala unaveně. Máma se jen tak tak udržela aby nezačala pištět jako 12-ti letá holka.

"Asi mám otázku no." Řekla jsem
Najednou mi někdo šáhl na rameno. Byl to ředitel divadla. Byl to mamčin kamarád asi? Moc ho neznám.
Vzal si do ruky jeden program a odehnal pani, kterou mamka před chvilkou přitáhla.

"Tady máš"

podal mi program a usmál se.

"Podívej se na stranu 8, tam najdeš co hledáš"

Co to sakra bylo? Wtf nevim na co si to hraje. Je to snad nějaký tajemník?

Poté mi ukázal cestu ven z divadla a řekl ať počkám na mojí mamku venku. AHA?
No udělala jsem tak jak řikal a napsala jsem mamce sms že na ni počkám v mojí oblíbené kavárně. Ješté není tak pozdě, můžu si přeci dát něco dobrého po tak krásném dni.

---------------------------

Mamka vběhla do kavárny s úsměvem. Našla si cestu k mému stolu a sedla si. Koukla se na mě a sebrala mi muffin který jsem měla rozjedený.

"Hej pokud nevidíš tak já se tady snažím v klidu navečeřet"

"Nejez to, budeš tlustá"

"To si budu pamatovat. Připomenu ti to, až se zase budeš přežírat mou večeří" řekla jsem odhodlaně

"Hm kašli teď na jídlo. Mám lepší novinu. Už jsi se koukala na ten program co ti dal ředitel?"

"Um ještě ne?"

"Tak se na to podíváme spolu" mamka dořekla a usmála se

--------------------------

Zase jsem se začala červenat když jsem uviděla jeho tvář. Zase měl na sobě otrhané oblečení a v ruce držel masku. Mamka si toho všimla a zase se začala smát.

"tohle je jenom fotka na papíře. A ty tady začneš rudnout kvuli nějakemu typkovi s otrhaným oblečením? Ach jo , kam ta dnešní mládež spěje."

Začala jsem se smát a strčila jsem si program do tašky. Mama dojedla Muffin a vydaly jsme se domů.

-------------------

K tátovi jsem dorazila pozdě večer.
Lehla jsem si do postele a neměla jsem energii na nic. Jen sako jsem si sundala a hodila ho na židli.
Usla jsem ve své bílé košili a svátečních kalhotech.
Zdálo se mi o dnešním dni.
Zdálo se mi o divadle.
Zdálo se mi o muži se železnou maskou.

Konec kapitoly