29 pieces of peace

second piece

I tak byl tento moment hořkosladký. Alespoň pro mě ano. I přes můj sebevíc
osobitý specifický nos mě opustil.

Uchechtla jsem se, na což zareagoval nechápavým nadzvednutím obočí.

„Co se ti nezdá?", zeptal se, aby více pochopil mou mimiku.

Podívala jsem se na něj propalujícím pohledem, aby měl pocit, že vidím až do jeho nejtemnějších hlubin zvrácené duše plné nevyspělých zmatků.
,,Ah, jen jsem si vzpomněla na to všechno. Byl jsi ze mě naprosto paf. Dokonce si vzpomínám, že opravdu jsi byl pomalu hotový z mé drobné stavby těla. Celkově jsi mě obdivoval jako mramorovou sochu bohyně, ale i přes to všechno sis našel jinou až moc rychle po našem rozchodu. Co ti připadalo na ní tak atraktivnější než na mě, huh?"

Sklopil pohled jako smutné štěně, které tuší, že provedlo něco, co nemělo. ,,Víš, pravda je ta, že tady nešlo vůbec o to, zda je atraktivní."

Nechápavě jsem na něj mlčky pohlédla.

Pokračoval: ,,Jsem jednoduše řečeno ten typ muže, tedy - byl jsem takový, že jsem potřeboval střídat ženy. Neřešil jsem, zda-li předchozí žena měla vyšší či nižší váhu než ta momentální, jakou má výšku, barvu vlasů nebo barvu očí."

V průběhu jeho odpovědi jsem pohlédla na mého muže, který se na mě taktéž podíval. Upřímně řečeno, je neskutečně příjemné cítit to, že mám po boku někoho, kdo je již v tomto směru vyspělý a je ve vztahu loajální. Obdivuje mě. Nepokukuje po jiných ženách. Nemá to zapotřebí. Ví, co ve mně má a já zase vím, co mám já v něm.

Jakmile domluvil, přerušila jsem oční kontakt s mým mužem a kysele odsekla: ,,Tudíž mi chceš říct, že jsi ženy vnímal spíše jako prvek zábavy. Jako hračky. Hračky, které můžeš bezmyšlenkovitě pohodit někam do temného chladného koutu plného pavučin a prachu, jakmile tě přestanou bavit a po čase si najdeš zase jinou. Jinou náhradu. Je to tak?"

Měla jsem sto chutí si odplivnout bokem, ale i mých slin je škoda kvůli někomu takovému.

Nezmohl se ani na jediné slůvko. Pouze kývl hlavou a odvrátil pohled do neznáma.

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a odvětila: ,,Upřímně doufám, že se svou momentální partnerkou jednáš lépe. Jestliže je spokojená a plná radosti, poté jsem za ni z celého srdce šťastná. Jestli se k ní zachováš stejně, pomstím se za ni. To ti přísahám na svou vlastní smrt."

V tento moment se otočil ke mne a zabořil své oči naplněné nejistotou do mých bouřkově šedých.
Stáli jsme v tichu.
Nevěděl,
co mi má na to říct,
avšak já věděla,
co tohle mlčení znamená.
Ublíží jí dříve nebo později.
Stejně jako nám všem; všem, které nás bezostyšně odhodil jako látkové panenky na jednu velkou hromadu bolesti.