WHAT IF-

-1-

..nedokážu to nějak popsat. Ten pocit byl asi takový, jako když na vás leží padesát lidí a někdo na těch všech skáče přes švihadlo. Zároveň se všechno točí. Nevidím ani černo, nevidím žádnou barvu. Jsem utopena hluboko někde, kam mě Thanos poslal, jako všechny ostatní co zmizeli se mnou. Podařilo se mu vyhubit polovinu existence? Takže tohle by se mi stalo, i kdybych je poslechla a nic nedělala. Stačilo jenom málo k tomu, abychom ho zabili. Kdyby mu prostě nedal ten kámen. Strange jsem neměla moc v lásce nikdy. Pravda, že on mě taky ne, ale kvůli němu jsem teď ,,nikde,,... hádám, že jsem někde v meziprostorech všech meziprostoru v prostorech. Umírám? Co když tohle je to, co se stane každému když umře. Začne se jen tak pohupovat nikde po věky věků. Tohle je to, z čeho má většina strach, když si vzpomenou na smrt? Jak dlouho tu vůbec už jsem. Chci pryč, hned.

Snažila jsem vyvolat svoje schopnosti a rukama, který jsou bůh ví kde, jsem začala vytlačovat červenou energii, která teď není v podobě ohně, jak někdy může být. Zjistit místo a vidět do minulosti, kdo na tomhle místě byl, je jedna z mnoha věci co umím. Začala jsem se soustředit více na své ruce, které jsem zase po chvilce začala cítit, že jsou teplé. Přidávala jsem víc a víc, až se mi to nakonec povedlo. Dostala jsem se do té fáze, kdy vidím místo na kterém jsem o několik hodin dozadu. Vidím jenom prázdnotu a pohupující se postavu pár metrů ode mě. Červené, dlouhé vlasy postavy létají kolem ní a ruce i nohy má v poloze, jakoby padala dolů, ale hodně zpomaleně. To jsem já. Vidím sebe v tom ničem, o kterém jsem teď přemýšlela. Povolila jsem a energie, kterou jsem do teď ovládala pominula a já se opět ocitla, jenom duchem přítomna. Promítám si ve vzpomínkách sebe samu, jak jsem se viděla před chvilkou a snažím se přijít na způsob jak se dostat ven. Zaťala jsem pěsti a pořádně zabrala. Teplo jsem cítila z každého kousku svého tělo, což se děje vždy, když začnu používat celé své tělo, pro vyvolání energie. Z celého těla se mi to povedlo jenom párkrát, ale teď nemám čas myslet na to, že bych tím ublížila někomu kolem sebe. Všechna energie, kterou vypouštím oklopuje celé mé tělo a já vyčerpáním padám na tvrdou zem.

Otevřela jsem pomalu oči do jasné, ale ne zas tak moc jasné uličky. Převalila jsem se na záda a bolestně si dala jednu ruku na břicho a koukala do nebe nade mnou. Chvilku jsem jen tak nehybně ležela a koukala nahoru. Opřela jsem se o svůj jeden loket a konečně si prohlídla místo kolem sebe a nakonec i sebe. Mám na sobě pořád to stejné v čem jsem bojovala proti Thanosovi. Pomalu jsem se postavila a otočila se kolem své osy. Naposledy jsem tady byla, když jsem se snažila dokázat Tonymu, že se dokážu perfektně zorientovat i když mi zaváže oči a dovede úplně někam pryč. To ještě nevěděl, že dokážu vidět kdo kde byl. Takže když jsem měla zavázané oči a on mě sem vedl, koukala jsem se pár minut zpět a tak jsem zjistila kde jsem. Ruku, kterou jsem to ovládala, jsem měla za zády a oči, které mám obvykle u tohoto otevřené a červené, jsem měla pod šátkem. Takže nic nezjistil. Pak mu to ovšem došlo, ale ne hned.

Zvláštní, teď tu jsou popelnice, které tu před tím byly jinak barevné a dům, který si pamatuji, že byl červený, je teď jasně zelený. Rychle jsem vyšla z uličky na chodník k frekventované ulici a rozhlédla se. Všechno se zdá jiné, ale zároveň stejné. Na budově vpravo ode mě, mě zaujal na obrazovce hlas a muž s brýlemi, co zrovna byl vysílaný do živého vysílání všude v televizích a na obrazovkách různě po městě. V ruce držel papír, na který se ani jednou nepodíval a spíše ho měl jenom pro efekt. Měl zamračený a přísný výraz, kterým propaloval každého, kdo mu alespoň na těchto pár minut věnoval pozornost. Celým tělem jsem se otočila k obrazovce vysoko na budově přede mnou.

,,Sice nikdo z nás ještě neví, kdo je ten záhadný muž pod smrtící maskou Spidermana, který tak chadnokrevně zavraždil našeho hrdinu Mysteria. Brzy už -"

Po téhle větě jsem přestala dočista poslouchat a zamrazila se na místě. Při zmínění jenom slova "Spiderman", jsem v těle ucítila zvláštní pocit, ale hned zmizel po dalších slovech, co muž řekl. Jediné na co byl můj mozek schopný myslet byl Peter. Nevím jak dlouho jsem tam zmateně stála a rozhlížela se. Otáčela jsem se na každého člověka co kolem mě prošel, jako bych čekala, že mi na to něco odpoví, i když jsem ani neřekla nic nahlas. Pohledy lidí, na které jsem koukala se automaticky odvrátily mimo ten můj a někteří si to doplnili i poznámkou, kterou jsem už nevnímala. 

,,Slečno..., slečno. Není vám nic?" sáhl mi na rameno starší muž a já se s cuknutím probrala zpět do reality. Otočila jsem k němu hlavu, ale nic jsem mu neřekla. Jenom jsem na něho bezeslovně koukala.    ,,Slečno, zdáte se unavená. Nechcete odvézt domů?" usmál se na mě. Prober se sakra.

,,N-ne...ne vlastně ehm, ne, v pořádku, děkuji." začala jsem drmolit a snažila se vytvořit normální větu  ,,Jste moc hodný, já jsem se jenom na chvilku zamyslela" zamračila jsem se a otočila se k obrazovce. Peter by nikdy nikoho nezavraždil. Tím jediným jsem si teď na sto procent jistá.

,,Ano, je to hrozné, co se můžete ze dne na den dozvědět o lidech. Myslíte si, že je znáte a můžete jim věřit, ale jediné co je pro ně zábavné a naplňující, je ohrožovat druhé. Dobrý soused Spiderman, byl vždy můj favorit. Ale po tomhle? Nejspíše se zase přikloním k Hulkovi, když už se nechová jako časovaná bomba" spustil stařík a já jsem dohromady pochytila dvě slova. Ohrožovat? Zvíře a Bruce? Co se to tu děje. Peter zmizel se mnou, tak proč je tu dříve jak já a k tomu stihl udělat tohle všechno.

,,Promiňte tohle bude hloupé, ale co je za rok, prosím?" zeptala jsem se podívala se tomu pánovi do očí. Byla to zajímavě zeleno šedá smýchanina těchto barev s kousky modré po okrajích. Zvedl jedno obočí a zasmál se. Nechápavě a s nervozitou jsem se pousmála taky, ale jenom aby to nebylo zas tak divný. Pozdě. Už dávno je. Už je to divné od chvilky, kdy na mě stařík promluvil a probral mě z mého transu.

,,To je dost zajímavá otázka slečno. Do vaší otázky a jejího původu mi nic není, ale nebudu dělat jako by mě to vůbec nezajímalo, ovšem vám to ale řeknu. Je 15. června 2025 slečno"