Červený svět

III.

„Arty byla vždycky taková. A já to věděla. Věděla jsem všechno, a nic jsem neudělala."

Rozhovor s Nicole Bachetovou pro týdeník Magicus

V Londýně pršelo. Nečekaně. V celé Anglii pršelo vytrvale už týden, a to znamená, že pršelo po celou dobu toho, kdy se Blackovi stěhovali. Artemis zamračeně pozorovala dešťové kapky, které stékaly po okénku od jejich půjčeného auta. Jindy by se z nich snažila věštit, ale teď na to opravdu neměla náladu, zvlášť po tom, co se stalo při rozloučení s Nicole.

Byla krásná noc, skvělá pro pozorování hvězd. Artemis se zrovna měla jít rozloučit se svojí nejlepší kamarádkou, ale vůbec se jí nechtělo. Věděla totiž, že se stane něco strašného. A věděla to už přes týden, přes hrozivý, dlouhý týden, kdy se balila, skládala všechny své věci do krabic a snažila se oddálit ten den. Znamení byla nejasná, ale provázela ji na každém kroku, a byla tak častá, že si jich všimla i Wictoria, které se smysl pro jasnovidectví teprve rozvíjel.

.

Artemis se zdály sny o trhajícím se kalendáři, který se vždycky zastavil na tom dni, ať četla cokoliv, vždycky tam bylo jméno toho dne, přes cestu jí běhala černá kočka, která měla na obojku napsáno to datum, když míchala karty, po tom čísle jí padaly z ruky, a ty co obrátila, značily nepříjemné setkání, smutek, odhalení.

Nakonec už to nešlo oddálit, a tak se v neděli 15. srpna vydala ke své, teď už bývalé, škole a celou cestu se třásla.

Nicole už tam byla. Hlavu měla zvrácenou dozadu a dívala se nahoru na hvězdy. Po tvářích jí tekly slzy. Artemis se k ní rozběhla.

„Tady jsi," řekla Nicole a otřela si slzy, „dobře mě poslouchej. Nechci měnit to, co už je daný, ale chci, abys to taky věděla. Dej mi ruku. Dneska jsou hvězdy obzvlášť jasný, půjde to dobře."

Artemis jí ale ruku nepodala. Místo toho o pár kroků odstoupila. „Cože? Nicole, ty ses dívala na moji budoucnost? To jsi neměla. Já věděla, že sem nemám chodit," řekla rozhořčeně a z kapsy vytáhla tři karty. Když je otočila, Nicole zbledla a po tvářích se jí začaly opět koulet slzy. „Plynutí času, nepříznivé odhalení, tajemství. Tyhle karty mi padaly celý týden a já sem stejně šla. Nevěděla jsem, co se stane, a ty bys to taky neměla vědět!"

„Ty to nechápeš!" ohradila se Nicole. „Nemáš ani ponětí, jak to pro mě bude těžký, až odjedeš! Já... taky jsem věděla, že se něco stane! A musela jsem se podívat, jestli tě to... jestli umřeš, chápeš? Protože mně na tobě záleží. Ani si nedokážeš představit, jak moc. A-,"

„To stačí! Už nechci slyšet ani slovo! Já vím, že to bude těžký, nečekala jsem sice, že takhle, ale... sakra, proč bych měla umírat? Jedu do Anglie," odfrkla si Artemis, ale Nicole se jen hořce zasmála a neodpověděla. Po chvilce ticha, kdy se Nicole snažila zadržet proud slz, který stále nabýval na síle a v hvězdném světle se třpytil, Artemis poznamenala: „Měsíční voda. Když ji vypiješ, přeměníš se."

To Nicole rozesmálo, protože se jednalo o narážku na jednu z francouzských pověr: Napij se měsíční vody, ráno budeš někdo jiný. Tuto pověru všechny učitelky na Akademii považují za téměř pravdivou, protože když se vážně napijete této vody, bude to na vás mít účinky, jako kdybyste se napili lehčího alkoholu, takže opravdu budete... někdo jiný. Budete upřímní, čestní a šťastní.

A proto se tehdy Nicole napila svých slz a prozradila Artemis něco, čeho pak do konce života litovala.

-