Červený svět

I.

Budova ministerstva kouzel ve Francii by se dala pokládat za jeden z divů světa, snad proto, že na povrchu působila tak obyčejně. Pravá krása se však skrývala pod povrchem.

Orion Black mladší se každé ráno - již od roku 2009 - zjevoval v krbu jednoho z těch starších domů na Rue des Capucins. V černém obleku, s kufříkem v ruce, pečlivě uvázanou modrou kravatou a nepatrným úsměvem na rtech se vždy procházel po chodbách a čekal na svého dobrého přítele a zároveň nadřízeného - na Jeana Duboise.

Takhle to dělal už dvanáct let, a ještě nikdy mu tenhle ranní rituál nic nepřekazilo.

Až dnes, poslední týden před prázdninami, kdy měl hlavu zaplněnou plány na léto, mělo být tohle každodenní setkávání ukončeno.

Orion a Jean se - jako každý den - poplácali po zádech, nastoupili do proskleného výtahu a během toho, co si sdělovali novinky, koukali ven na diamanty ve skalách.
V tom totiž bylo hlavní kouzlo budovy tohoto ministerstva, nacházela se v obrovské jeskyni, jejíž stěny byly pokryté svítícími modrými diamanty.
Jednotlivé kanceláře byly vytesány do skály a celé ministerstvo zabíralo několik pater.

Když jste dojeli úplně dolů, na odbor záhad, uviděli jste nejprve tmavě modrou řeku, která protékala tímto územím již od vzniku magie, a poté jste zaslechli hudbu, při jejímž poslechu všichni zaměstnanci ministerstva cítili zvláštní brnění v rukou, jako kdyby je ta melodie nutila chytit se za ruce a celou pracovní dobu protančit.
Teprve, když jste přišli až na břeh té řeky, všimli jste si mořských panen, držících v jejich šupinatých rukou kouzelné lyry.
Tyto bytosti tu byly - stejně jako řeka - od nepaměti.

Orion a Jean však mířili do druhého patra, kam kouzelná hudba skoro nepronikala.
Celou cestu výtahem si Orion Jeana bedlivě prohlížel. Jeho kamarád, obvykle veselý a velmi hlučný, pravý opak toho, co byste očekávali od nadřízeného bystrozorů, byl dnes velmi tichý. Párkrát se sice nadechl, aby něco řekl, ale vzápětí si to rozmyslel.

Teprve, když už vystoupili z výtahu a Orion zamířil do své kanceláře, Jean promluvil.

,,Ty, Orione, mohl bys jít prosím se mnou do kanceláře?"

,,Jistě."

***

Pokud Orion věděl, slovo "přeložení" mělo pouze jeden význam, který souvisel s prací.
A jeho nejlepší přítel právě tohle slovo použil.
Ale zároveň k němu přidal pár dalších slov.

"Ty, Anglie"

Nic vám tak nezkazí den, jako zjištění, že budete nuceni se přestěhovat do té nejnudnější země na vaší planetě.

Hledej na tom pozitiva, nabádal se Orion v duchu.

Rodina
Ano, to je pravda. Zase se uvidí se svou rodinou.

Bohužel, tohle byla jediná pozitivní věc, kterou na tomhle příšerném rozhodnutí ministryně kouzel viděl.

Před očima mu problesklo pár výjevů, které se vinou téhle... nespravedlnosti mohou stát.

On sám, jak neumí ani pozdravit své nové kolegy.
Rodinné sídlo tady ve Francii, úplně rozpadlé, protože v něm už roky nikdo nebydlel.
Jeho dcery, které nemohou najít vhodnou školu.

,,Proč?" zeptal se Orion přiškrceně.

Jean si povzdychl.

,,Určitě jsi už slyšel o tom, co se v Anglii děje," promluvil po chvíli.

,,Jistě. Maniaky, co si vymýšlí vlastní kletby, které jsou tisíckrát horší než ty, které se nepromíjejí, není těžké přehlédnout," rýpl si Orion.

Na chvilku se zastavíme. Vsadím se, že nikdo z vás netuší, o čem je právě řeč. Tak tedy: po pádu lorda Voldemorta dostali kouzelníci v Anglii zasloužené volno od šílenců, co touží ovládnout svět. Díky Merlinovi se nikdo nepokusil vzkřísit Voldemorta a s ním i smrtijedy. Všechno probíhalo báječně, hrdinové té doby -tedy Harry Potter, Hermiona Grangerová a Ronald Weasley- se stali tím, čím vždycky chtěli být, hlavním bystrozorem, ministriní kouzel a bystrozorem.

Období klidu trvalo docela dlouho, přes 20 let, a všichni si mysleli, že žádný další černokněžník už nepovstane.

Ale to se krutě pletli.

V lednu roku 2020 v Londýně došlo k několika útokům na významné britské kouzelníky. Oběti byly zasahovány neznámými kletbami. Nejméně odpudivá způsobila, že napadený člověk se hned po zasažení rozpadl na prach.

Lidé, kteří patřili k té významnější vrstvě se cítili tak ohroženě, že většina utekla do Ameriky. Nikdo je nepronásledoval, ale jejich rodinná sídla byla nedlouho po jejich odjezdech vypálena a vydrancována.

Z toho si tamní bystrozorové odnesli pouze jednu věc: ten černokněžník (nebo víc černokněžníků, nikdo totiž pořádně nevěděl, kdo za tím vším stojí, protože nikdo setkání s ním/i nepřežil) jde po penězích. Kupodivu se ještě nepokusil/i vykrást Gringottovu banku, ale to nejspíš byla jen otázka času.

Jean se podíval na špičky svých bezvadně vyleštěných bot.
,,Harryho Pottera," začal opatrně, ,,trefila jedna z těch "pomalých" kleteb. Ta, po které se člověk kousek po kousku rozpadá. Za týden bude mrtvý."