Tma. Co se to děje? Je to sen nebo jsem už mrtvá? Nevím, ale realita to není, netuším jak, ale nějak to vím, prostě to cítím. Opět padám. Pode mnou něco je. Ale co? Lízátko. Vážně? Tak teď už vážně nejsem v pořádku. Bonbóny. Poletují okolo mě. Teď je vír větru odfoukl pryč. Něco letí zprava. Co je to? To je... ne! Já nejsem normální! To je velký tlustý růžový prase.
,, Čaaau!" řekne to prase.
Já nejsme schopna slova tak na něj tupě zírám.
,,Co ti je brácho?" Dívalo se na mě s údivem. ,,To si nikdy neviděla prase? Jo a já jsem... já... se jmenuju..." zaseklo se. To neví jak se jmenuje?
Najednou z něj vyšlo úplně jiným tenkým hlasem mladé ženy: ,,Arviano? Arvianko? Haló. Slyšíš? Arviano. No tak. Vztavej! Arviano."
Ten sladký hlas pořád opakoval to stejné. Pak jsem se začala třást a prase zmizelo.
Už jsem nepadala do hlubin ničeho. Ležela jsem na měkké posteli. Pootevřela jsem oči.
,,Je vzhůru," řekla postava co stála nademnou, ,,bude v pořádku."
Její hlas byl ten co předtím říkal moje jméno.
