Šla jsem do svého pokoje si ty papíry vyplnit. Byli tam osobní otázky typu. Jestli mám měsíčky, alergie, nemoc koníčky atd... Vše jsem to vyplnila a dala mamce podepsat. Ona to podepsala a vytáhla mi to z ruky. Dala mě spát a já do minuty byla tuhá. Dnes ráno jsem vstala šla do sprchy atd... oblékla jsem se do tohodle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Make-up jsem si ani nedávala a šla jsem do pokoje. Rozezněl se zvonek a matka mě zavolala ať jdu otevřít. Byl tam....
Kdo asi????
Hmmm to nevím....
Jo budu napínat.
No tak dobře byl to....
PAYTON! "Ahoj Bell" řekl mi s úsměvem a políbil mi ruku "Dobrý den" řekla jsem mu s úsměvem pozvala jsem ho dál on vstoupil já zavřela a už jsem slyšela dupot ze schodů. To tady snad bydlí slon?! No ten slon je Cierra. Byla bez make-upu a měla natáčky ve vlasech když Paytona viděla zakřičela a vyběhla do svého pokoje. Po chvilce přišla matka s maskou na obličeji a taky zařvala a utekla. Po chvilce obě dvě přišly pozdravily a sedly jsi na pohovku. Já si nesedla protože musím vždycky počkat na svolení od matky. "Sedni si ne?" Zeptal se Payton a já stále nesedla "Sedni si Bello" řekla matka s výrazem že mě asi zabije. Já si pomalu sedla. "Ehmmm no přijel jsem si pro vaši dceru" řekl podrážděně Payton "Dobře můžete odjet rovnou Cierrka má zabalen-" chtěla doříct matka. "Nee já si přijel pro Bellu" řekl tázavě Payton "Aha?!" Rozkřikla matka "Tak si Bello zabal prosím do 5 hodin já klidně počkám" řekl mi s úsměvem Payton a já jenom přikývla Sbalila jsem si všechno možně a důležité a trvalo mi to pouze 20 minut. No alepsoň jde vidět že toho mám málo. Mám 1 kufr mám tam oblečení sešity a hygienu. Přišla jsem dolů. "Pro co jsi jdeš?" Řekla znechuceně matka "Už mám sbaleno" řekla jsem stydlivě. "Tak brzy? To jsi rychlá já ti dojdu pro zbytek kufrů ano?" Řekl mi Pay "Nenene já už žádné nemám" řekla jsem se sklopenou hlavou "Aha tak pojď půjdeme naschle Birdsongovi" řekl a vzal mi opatrně ruku. Přišli jsme k autu a nastoupily jsme.
"Takže mohu ti říkat Bell?" Zeptal se opatrně "U-určitě." Odpověděla jsem jednoduše "Takže Bell nastavíme si pár pravidel 1) nesmíš vycházet z domu když ti to nedovolím 2) nekřič na mě protože jsem výbušný 3) kdyby jsi něco potřebovala řekni si já ti cokoliv koupím 4) vždycky dostanu to co chci takže neodmítej nemá to cenu a za 5) poslouchej mě dobře?" Zeptá se a já se zmůžu na pouhé "jo". "Tak to jsem rád a spinkej bude to dlouhá cesta" řekl klidně a uvolněně a věnoval se silnici. Já jsem se chtěla nějak uvelebit protože to prý bude dlouhá cesta. Nějak se mi nedařilo. Teď mi došla jedna pohodlná poloha ale bojím si tak lehnout.
