Co nejrychleji jsem se za ním rozeběhla ale nestíhala jsem ho tak jsem ze všech svých sil zakřičela "PAY!" Řekla jsem a sotva jsem dýchala. On se rychle otočil a Koukal na mě hodně překvapeně. "Pojď domů" řekla jsem tiše a šla zpět k domu.
Cítím něco na svět ruce a cítím příjemný parfém který patří Payovi.
"Omlouvám se ale já-" nedořekl protože jsem ho přerušila
"Já vím a už to neřešme prosím" řekla jsem infatibilně a hleděla si svého.
Doma jsem zalezla do pokoje a rozhodla se jít spát. A ano to bez něj opravdu mě vytočil a to jsem tady den.
Ráno jsem se vzbudila na vůni jídla!
Pomalu jsem se rozešla dolů.
"Dobré ráno moc se ještě omlouvám za ten včerejšek." Řekl pohodově a já jsem o něj nezavadila ani okem.
"Nemůžeš se na mě zlobit dokonce svého života když semnou budeš bydlet" řekl a já se zakuckala
"Jak jako dokonce svého života?!" Zeptala jsem se
"No jak vidím tak ještě ani pořádně nevíš proč tady jsi že?" Zeptal se s úšklebkem
"No vím jenom že jsi vrah který si hledal holku" řekla jsem bez zájmu
"No mýlíš se není pravda ani jedno co si řekla v mafii se nevyznáš že?" Zeptal se znova
"No mně to vždy přišlo trapný" řekla jsem.
"Dnes večer se ti pokusím všechno říct a vysvětlit" řekl a odešel.
