Time for Love {Kagehina}

13. část

Vyučování skončilo a my se s Hinatou chystali na zápas. Docela se i bojím, jak celý ten zápas dopadne. No stačilo se kouknout na Hinatu, který byl natěšený až moc. Nepřipouštěl si, že bychom prohráli i když tohle jsem si taky nepřipouštěl.

Hrozně jsem se těšil na ten zápas, sic nevím proti komu budeme stát ale to mi bylo jedno.
Kageyama se loudal, což nebylo zvykem. "Dělej, pojď." Popoháněl jsem ho nedočkavě. "Vždyť už jdu." Pronesl ale stále se loudal.

Povzdechl jsem si a pak mě napadlo, jak ho přinutit být tam rychleji než ti druzí. Ano závod.
"Kdo bude první v tělocvičně, dostane zmrzku." Řekl jsem a pozvolna se dal do běhu.

Cože?! On chce závodit? Sakra to nesmím prohrát. "Boke!" Vykřikl jsem a začal běžet ale ten skrček je dost rychlej, takže dohnat ho, byl oříšek. I tak se mi to povedlo a doběhl jsem první k tělocvičně.

Jo tohle na něj platilo a taky mě doběhl, takže má u mě zmrzku. No plus pro mě. Bude muset se mnou jít mimo školu.

Oba jsme se vydýchávali před tělocvičnou a pak nakoukli dovnitř. Soupeři tady ještě nebyli. Jen Suga a Daichi.

Máme štěstí, soupeři tady ještě nebyli. Měli jsme čas se připravit.

Vešli jsme do tělocvičny a pozdravili Sugu a Daichiho, kteří spolu natahovali síť. Rovnou jsme se kráčeli převléknout.

Ale jakmile jsme se už převlečeni vrátili do tělocvičny, tak jsem si všiml vysokého blondýna co se vybavoval s Daichim. Vedle blondýna stál o kousek menší kluk se zelenými vlasy.

S Hinatou jsme se vydali k Sugovi, který ty tři pozoroval s diktrétní vzdálenosti.

"Kdo to je za Eiffelovku?" Zeptal jsem se tlumeným hlasem Sugy.
Stočil pohled na mě a měl pobavený výraz. "To jsou prváci a postaví se proti vám." Oznámil Suga.

Hleděl jsem na ty dva naše soupeře. Ten kluk s těmi zelenými vlasy mě zahlédl a mile se na mě usmál. Oplatil jsem mu úsměv a stočil pohled na toho dlouhána.

Poslouchal jsem Sugův rozhovor s Kageyamou. Jestli se proti nám postaví ten dlouhán, tak na výhru budeme potřebovat spíš štěstí než náš trik.

Zděšeně jsem na sucho polkl. "Je vysoký." Poznamenal Kageyama tiše. "To teda je." Dodal jsem. Suga šel za Daichim.
"Nezapomeň, projedeme to a jsi mrtvej." Připomněl mi Kageyama a vyšel k Daichimu.

No bezva, tohle mě moc uklidnilo. Díky, Bakayamo. Řekl jsem si a vydal se stejným směrem.

Daichi nám představil ty dva a mě se hned od prvního pohledu nelíbil ten blonďák. Tsukishima se na mě díval povýšeně až arogantně a to jsem neměl rád. Jeho spoluhráč mi nevadil tak jako on.

Po příchodu Tanaky jsme mohli začít hrát. Já, Hinata a Tanaka proti Tsukishimovi, Yamagushim a Daichimu.

Prvních pět bodů jsme prohráli úplně zbytečně, kvůli Hinatovi. Už jsem se chystal mu něco nepěkného říct, už jsem měl i ruce v pěst, když najednou jsem slyšel, jak se Tsukishima pousmál.
"Teď se ukáže král hřiště v plné parádě." Poznamenal jedovatě Tsukishima.

Moc dobře jsem poznal tu přesdívku a nebyl na ni zrovna pyšný. Tušil jsem, že se jednou provalí má minulost ale takhle brzy jsem to nečekal.
Tím mě Tsukishima totálně odzbrojil a já tam stál jak kůl v plotě.

Těkal jsem pohledem z Kageyamy na Tsukyshimu a zase zpátky. Netušil jsem, která bije a tak jsem vyčkával kdo začne.

Byl to Tsukishima, který začal mluvit pravděpodobně o Kageyamové minulosti, která mě ovšem nezajímala. Teď je teď a on je tady. Poučil se ze svých chyb...teda dofám.

"No a co. Teď je jeden z nás a nemá smysl se šťourat v minulosti, tak toho nechej, Tsukishimo." Okřikl jsem Tsukishimu, protože na Kegayamovi šlo vidět, že se neudrží a skočí Tsukishimovi do úsměvu.

Tsukishima byl trochu zaskočený ale pak se pousmál. "Uvidíme jak dlouho to s ním vydržíš." Poznamenal ještě Tsukishima a odkráčel k Yamagishimu, který mu podával láhev s pitím.

Byl jsem zaskočený z Hinatovi reakce ale byl jsem rád, že Tsukishimové slova zastavil, jinak bych mu upravil úsměv.

Najednou jsem ucítil na svých zádech lehký dotek. "V pohodě?" Ozvalo se hned na to. Pootočil jsem hlavu na dotyčnou osobu a spatřil Hinatovu starostlivou tvář. "Jo, soutřeď se na hru." Řekl jsem tiše.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨