Time for Love {Kagehina}

27. část

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Trénink probíhal celkem v klidu, teda mohl by. Nebýt Tsukishimy a jeho blbých narážek na mou minulost, při kterých se mě Hinata zastával. Hinatova jásotu, když držel v ruce dres se stejným číslem, se kterým hrával 'Malý obr'. No, moje touhy prožít klidný trénink jsou v tahu.

Čekal jsem na Hinatu před tělocvičnou a doufal, že zapomněl na ten nocleh. Ne, že bych nechtěl s ním trávit čas ale myslím si, že teď by se to nehodilo. Prokecali bychom celou noc a na to jsem dost unavený a nechci toho prcka odbýt.
Přece jen druhý den je zase škola.

Celou dobu jsem si myslel, že ten rozhovor v té třídě neproběhl a já si to celé vymyslel. Ne že by se ke mě v tělocvičně choval nějak špatně, to ne ale spíš jsem měl za to, že ten Kageyama, který trávil se mnou víkend, není ten Kageyama co byl na tréninku.
Nadávky padaly většinou kvůli Tsukishimy ale choval se ke mě jinak. Choval se jako ke kamarádovi.
Dokonce a světe div se, mi věnoval i jeden milý pohled, když jsem se ho před Tsukishimou zase zastával.

Vyletěl jsem z tělocvičny a Kage tam na mě čekal. Začíná se chovat jako kamarád a mě to jen těší. Stál tam a měl ruce v kapsách.
S úsměvem jsem došel k němu. "Tak co? Jdeme za tvou sestrou a pak k nám?" Zeptal jsem se s úsměvem.

Nezapomněl, to jsem si mohl myslet. Moc mi nepomáhal i ten jeho úsměv. Je sice stále debilní ale já už si na ten úsměv zvykl.
"Mám jiný návrh. Já tě odprovodím domů a půjdu domů. Ten nocleh necháme na jindy." Navrhl jsem mu. Úsměv se mu vytratil z tváře a já věděl, že mi to neprošlo.
"Hele koukej, chci s tebou trávit čas ale dneska jsem už strašně unavený." Přiznal jsem se.
Kdo by taky nebyl? Z tím zrzkem je těžké udržet krok.

Po tom jeho návrhu mi opadl úsměv. Nechtěl se mnou trávit čas? Něco jsem udělal špatně?
Pak se přiznal a já ho chápal. Dneska toho bylo vážně až až.
"Máš pravdu. Necháme to na jindy." Řekl jsem smutně i když jsem to tak nechtěl říct ale zase se nehodlal jen tak vzdát.
"A co kdybychom šli do parku." Navrhl jsem s nadějí v hlase. Kageyama nadzvedl jedno obočí.
"Alespoň na chvíli." Dodal jsem nervozně.

Ten kluk se mi snad jen zdá. Procházka parkem nezní špatně. "Tak dobře." Odpověděl jsem, měl jsem nutkání mu pocuchat ty jeho zrzavé vlasy a taky jsem to udělal.

"Ale copak, král se dokáže bavit i podanými?" Slyšel jsem a hned zakřípal zubama, věděl jsem komu ten hlas patřil, podíval se na Tsukishimu, který stál ve vchodu tělocvičny a šlebil se na nás. Stáhl jsem ruku zpátky a propaloval ho pohledem.
Hinata se chystal na další hádku s ním. "Jdeme, tady začíná být dusno." Pronesl jsem, otočil se a odkráčel ke školní bráně.

Byl jsem rád, že Kage souhlasil alespoň s tím parkem, ne, přímo bych skákal radostí do vzduchu, nebýt jeho ruky, která se dotkla mých vlasů.
Mám pocit, že i mé vlasy jsou lechtivé ale úsměv mi na tváři nevydržel dlouho.
Za mými zády se ozval Tsukishima se svou další kousavou poznámkou. Jak já ho nesnáším.
Kageyama do něj zabodl svůj vraždící pohled a já se otočil abych mu to vrátil.
Jenže jsem nedostal ani příležitost, Kageyama pronesl, že jdeme a sám se vydal ze školního pozemku.
Nechtěl se s ním pouštět do hádky, já byl jiného opaku ale zase jsem nechtěl aby mi utekl a tak jsem se vydal za Kageyamou.
Sliboval jsem si, že jednou to té Eiffelovce vrátím i s úrokama.

Mlčky jsme došli s Hinatou do parku a s výdechem jsem těžce dosedl na lavičku. Hinata si sedl vedle mě.
Zadíval jsem se před sebe na poklidnou hladinu jezírka a zatoužil jsem mít i takový klid i ve své duši.

✨ To by continued...✨