Dream town

Robot

Pohled Davida:
S Marií jsme si sedli naproti sobě. Vypadala vyděšeně..
M: ,,Co se stalo?"
D: ,,To bych se rád zeptal já Vás."
M: ,,Nic se neděje."
D: ,,Před chvilkou to tak nevypadalo. Pokud nemáte na to, abyste prachovala na urgentním příjmu, jděte dělat někam do kanceláře."
M: ,,Mám na to, Česku jsem dělala vrchní sestru od mých 25.. Jen mám teď těžkou životní situaci a těžko se s tím vyrovnávám. Omlouvám se, už se to nebude opakovat."
D: ,,Dobře, ale těžký životní situace máme všichni..." tohle byla fakt špatná výmluva🙄...
M: ,,To samozřejmě chápu, ale určitě není taková jako ta moje. Nerada se o tom bavím."

Pohled Mery:
Ten je zase příjemnej🙄
D: ,,To chápu, ale jste profesionál, tak se podle toho chovejte."
M: ,,Ano, říkala jsem, že se omlouvám a že se to nebude opakovat."
D: ,,Dobře, pokud ano. Odrazí se to na Vašem platu nebo nějaké výstrahy."
M: ,,Fajn." kývla jsem. ,,Můžu jít?"
D: ,,Ano, běžte."
M: ,,Zatim." zvedla jsem se a šla jsem na příjem za Míšou.
Mí: ,,Tak co?"
M: ,,Snažil se mi dělat psyhologa... A řekl mi, že pokud se to bude opakovat, tak, že mi strhne peníze a nebo že mi dá nějakou výstrahu... To je takovej na všechny? Nedivim se, že se s ním ta ženská rozešla.. Nemá v sobě ani špetku empatie nebo nějakýho soucitu."
Mí: ,,Měl... Dokud ho Alice nepodvedla. Potom se kompletně změnil a stal se z něho robot."
M: ,,Robot?" musela jsem se zasmát.
Mí: ,,Noo, každej mu tak říká."
M: ,,Stejně by se mohl občas chovat trošku líp."
Míša jen přikývla.

Pohled Davida:
Měl jsem po službě a jel jsem domu. Když jsem dorazil do bytu, slyšel jsem Kida jak se s někym baví.
K: ,,Sophie... Musíme s tim ven, bude z toho průser."
Ač jsem nechtěl stoupl jsem si ke dveřím Kidova pokoje a poslouchal.
K: ,,Já to chápu, ale jsme na to moc mladý.. Táta s mámou mě za to zabijou.. Chápeš to? Shopie, Shopie... Sakra!"
Rychle jsem odstoupil ode dveří a dělal jako, že jsem přišel.
Kid naštvaně vylezl z pokoje.
D: ,,Čau, co je?"
K: ,,Čau... Nic." šel do kuchyně a tak jsem se vydal za nim.
D: ,,Tohle jako nic nevypadá."
K: ,,Jenom jsem se chytl se Shopie, bude to ok."
D: ,,Kdyby se něco dělo, tak mi to řekni, pomůžu ti."
K: ,,S timhle mi nepomůžeš.. Ale dík, jdu ven jo?"
D: ,,Ok, ale do setmění doma."
K: ,,Jo, čus." vzal si klíče a šel pryč.
Netuši. Co se mohlo stát, ale asi to fakt bude vážný. Jinak by nebyl takhle nabroušenej..
Nechal jsem to bejt a dělal jsem nějaký věci do práce.

Pohled Mery:
Po službě jsem vyzvedla malou ve školce a šly jsme spolu domu.
J: ,,Maminko? Kdy za námi přijede tatínek?"
M: ,,To já nevím broučku, ale určitě brzy." pohladila jsem jí po hlavě. Bylo mi úzko z toho, že jí takhle musím lhát, ale nemůžu jí říct, že to bude minimálně na rok..
Došly jsme domu, kde si malá šla hrát do pokojíku a já si sedla k televizi a napsala jsem Romanovi.

Co se děje s Kidem?
A podaří se Romanovi odletět za holkama dřív než po roce?