Dream town

Pozlatit

Pohled Mery:
Po večeři jsme se vydali domu.
D: ,,Zlobíš se ještě?" zeptal se David.
M: ,,Už ne, ale nechci to zažít znovu."
D: ,,Já taky ne, promiň mi to ještě jednou."
M: ,,Odpuštěno." usmála jsem se na něho.
D: ,,To jsem rád, Kid měl pravdu."
M: ,,V čem?"
D: ,,Že jsi skvělá a že se mnou máš svatou trpělivost."
M: ,,No, to má." zasmála jsem se. ,,Ale i tak tě miluju."
D: ,,Já tebe taky." usmál se na mě a políbil mě.
M: ,,No a co ještě pro mě máš?"
D: ,,To ti řeknu až budeme doma."
M: ,,Dobře." kývla jsem. ,,Nakonec se mi to vyplnilo a Londýn je opravdu takovej dream town. Ze začátku se mi sem nechtělo, protože jsem tak nějak tušila, že se Roman už nevrátí, ty ses choval arogantně a hrozně si mě štval." zasmála jsem se.
D: ,,Bylo to v době, kdy jsem zjistil, že mě Alice podvádí a tak jsem nějak zavrhnul všechny ženský.. Jenže se to ve mně nějak zlomilo a nemohl jsem nějak přestat na tebe myslet. Byla jsi jiná, krásná, milá, ale taky si uměla zařvat.."
M: ,,Byla?" zasmála jsem se.
D: ,,Noo, teď jsi ještě krásnější a hlavně ta nejlepší."
M: ,,Ty jsi taky skvělej."
Usmáli jsme se na sebe a šli jsme domu.

Pohled Davida:
Když jsme přišli domu, tak za náma přiběhla malá.
J: ,,Mamí, strejdoo." skočila mi do náruče.
D: ,,Čau, prcku." zasmál jsem se.
M: ,,Ahoj Jeli." pohladila jí po hlavě.
J: ,,Jee, co to máš?" všimla si prstýnku.
K: ,,Čau." vyšel i Kid.
D: ,,Čau."
M: ,,Ahoj.. To je prstýnek." ukázala jí ruku.
K: ,,Ten si neměla.."
J: ,,Joo, ten si neměla."
M: ,,Tak teď ho mám." zasmála se Mery.
Kid přišel blíž.
K: ,,To není obyčejnej prstýnek." podíval se na nás.
D: ,,Neni, no."
J: ,,A jakej?"
K: ,,Ty vole! Ne ne.." chytl se za hlavu.
M: ,,No jo."
K: ,,Tak to gratulace, divim se, že si mu nedala košem za to jak se k tobě choval." podíval se na mě trošku vyčítavě.
M: ,,Bylo mi to líto a byla jsem naštvaná, ale už nejsem. Táta se mi omluvil a já mu odpustila."
K: ,,Táta by si tě měl nechat pozlatit."
Všichni jsme se začalai smát.
J: ,,Vy budete mít svatbu?" ozvala se malá.
D: ,,Jak si to poznala?"
J: ,,Protože mamka nenosí prstýnky a tenhle jo."
M: ,,No, poznala jsi to správně."
K: ,,Jsi nějaká znalá, Jeli."
J: ,,Bavily jsme se o tom ve škole s holkama, že jejich mamky ho měly taky."
K: ,,Vy máte téma, teda.. Mě v tvých letech zajímaly auta a to jestli můžu ven."
J: ,,To víš, jsme moc chytrý."
Já s Kidem jsme se začali smát.
M: ,,No Jeli! Nebuď drzá!" řekla Mery přísně.
K: ,,V klidu, prosimtě."
M: ,,No to ne, takhle drzá nebude."
D: ,,Vždyť se nic nestalo."
K: ,,Jo, přesně."
M: ,,No jenom aby.."
Jelizavetka se jenom zazubila. Upřímně mi přijde, že začala chytat Kidovy manévry, ale co je to ještě dítě a občas "pozlobí" i jako holka. Ale jenom čistě jako každý dítě.