Your daddy || h.s. CZ

three | please

Omlouvám se za chyby a překlepy ^_^ hope u like it

Silná dlaň pana Stylese opustí tu mou a vcházíme do prázdné místnosti v budově. Nedokážu toto místo poznat, ale troufám si říct, že je to něco jako sklad golfových holí. Okem zahlédnu, že se pan Styles ujišťuje, zda jsou dveře pečlivě zavřené, a i když začínám mít trochu strach, nemohu si odpustit jeden krátký pohled na jeho zadek. Musím uznat, že v těchto golfových kalhotách je jeho pozadí opravdu dokonalé. Už dříve jsem si všimla, jak má pan Styles vypracovanou postavu a k tomu ještě všechna ta tetování!

,,Kam se to díváš, sweetheart?" Otočí se na mě s tázavým pohledem a úšklebek si pohrává na jeho rtech. Do tváří se mi žene červeň a rychle odvrátím pohled.

Poslední dva dny mě pan Styles oslovuje všemi těmi přezdívkami, jako je-honey, baby girl, sweetheart. Nerozumím tomu.

,,Víš proč jsme tady?" Přistoupí blíž ke mně. Lehce zavrtím hlavou. Pan Styles se ke mně nakloní. ,,Musíš být hodná holka, babe," zašeptá do mého ucha, ,,jinak tě potrestám." Zmohu se jen na hlasité polknutí a snažím se od pana Stylese o krok odstoupit. Než tak ale stihnu udělat, chytne mě jeho ruka za paži a přitáhne si mě zpět k sobě, načež mě otočí a tvrdě mě na sebe zatlačí. Vyděšeně vyjeknu, když se můj zadek otře o rozkrok pana Stylese.

,,Shh, neboj se zlatíčko, neublížím ti." Zašeptá a svou ruku přesune na můj bok. ,,Jen takhle chvíli vydrž!" Sykne.

Oh můj bože! Co to děláme? Co to dělám? Náhle skoro přestanu pana Stylese vnímat a poddám se záplavě mých zmatených myšlenek. On je přeci o osmnáct let starší než já, není možné, že ho vzrušuji a on mne. Tohle je tak divné!

Dobře tedy. Pak.. proč se od něho prostě neodtáhnu a nezavolám o pomoc? Je možné, že se mi to líbí? Možná trochu ano.

Ne! Určitě ne. Vsadím se, že je to jen kolínská pana Stylese.

Tiše zakňučím a nemotorně od sebe pana Stylese odstrčím. Otočím se k němu tváří a musím čelit jeho zamračenému výrazu.

,,Promiňte, pane. Ale tohle není správné." Mnu si paži a doufám, že mě nechá jít.

,,Bulls*it! Darling, nedělal bych nic, co by se ti nelíbilo." Propaluje mě pohledem. ,,Krom toho... tím, že teď odejdeš stejně ničeho nedocílíš. Za chvíli ode mě nebudeš mít kam utéct." Nepříjemně se ušklíbne.

,,Můžu prosím jít?"

,,Dnes jsme tu, abychom hráli golf! Pojďme tedy..." Vezme mě za ruku a já místo, aby mu odporovala se raději nechám, protože bůhví co by se stalo, kdybych ještě více odmlouvala. Pana Stylese neznám tak dobře jako můj otec, ale zdá se, že on chce, abychom se poznali.

* * *

,,Notak Bell, vždyť se vůbec nesnažíš!" Poslouchám už nejspíš padesáté postěžování mého otce.

,,Já se snažím!" Zavrčím.

,,Neboj se Alexi, ukážu jí jak na to." Zasměje se pan Styles a můj otec se k němu přidá.

,,Tak to si jdu dát limču," prohlédne si mě, ,,nebo radši dvě." Pokládá svou soupravu a jde ke správní budově, kde se nachází i menší bufet-bar. Sakra, proč mě tu nechává samotnou s panem Stylesem?

,,Pojď sem Annabelle." Pobídne mě naprosto ledovým hlasem. Cítím, jak mi po šíji běží husí kůže. Tak moc ho nechci poslechnout! Kéž bych jen mohla, něco ve mně mě nutí!

Jsem obdařena vřelým úsměvem, když ho poslechnu a on si za mě stoupne. Opět cítím, jak se na mě mačká, vím sto procentně, že to dělá schválně!

,,První správný krok k úspěchu je dobré postavení," informuje mě, ,,další je zavrtění zadečkem." Co?

,,C-co?" Zakoktám se, i když nechci.

,,Zavrť zadkem!" Poručí.

,,Já.. nechci."

,,C'mon babe.. jen do toho, poslechni mě." Zavřu oči a jemně zavrtím svým zadkem. Cítím se vzrušeně, ale i nepříjemně, když cítím, jak za mnou pan Styles tvrdne. Doslova to můžu cítit.

Na chvíli se musím zamyslet, nad zásadní otázkou. Je velký? Jak moc?

,,Prosím..." Zakňučím, ale sama nevím, o co přesně pana Stylese prosím.

,,Oh yeah, babe. Jsi moc hodná holka, darling!" Zapřede mi do ucha a pomůže mi odpálit míček. Nevím, jestli je to štěstí nebo prostě jen náhoda, ale míček se trefí do jamky a zrovna v tu chvíli k nám přichází můj otec, který jásá a je naprosto u vytržení z toho, že jsem to konečně dokázala. Podívám se na pana Stylese, který vypadá nervózně, ale hned se na mě usměje.

,,Pro dnešek už toho necháme, je na čase jet domů. Harry," promluví můj otec a kývne na pana Stylese, ,,můžeme? Je to dnes, že ano?" Otáže se.

,,Ano, dnes." Přikývne pan Styles souhlasně a následně už oba dva uklízí své golfové soupravy.

Co je dnes?

Hello baes! <3 ... děkuju za votes a krásné (a povzbudivé) komentáře u minulé kapitoly!! :3 Vyhovuje vám vydávání a délky kapitol? ^_^ Co si myslíte o Bell a Harrym?

A co její taťka Alex, jaký z něho máte pocit? Co si myslíte, že má být 'dnes' ? :3