#DUCH# Ships/ poslední šance

Ten pocit..

Byl to obyčejný den, jako každé ráno jsem si sedl ke stolu a zapnul svůj pracovní počítač, i když jsem stejně věděl že se zapne až za několik minut. Pár hodin jsem koukal do prázdné bíle zdi, na které vyseli fotografie všech možných zločinců, které jsem kdy chytli. "Jo, jasně, musel jsem se tomu zasmát jelokož jsem věděl že slovo my je dost absurdní, když pomyslím na to že veškerou práci odvedli za mě kolegové. ,,Jsem neschopný" vykřikl jsem na sebe v duchu a sklopil hlavu do mých rukou. Než jsem si povzdechl, stála za mnou Radka s papírem v ruce a velmi vážným pohledem. Než jsem vše stačil pobrat, měl jsem papír mezi rukama. Chvili jsem se na něj díval a pak se zeptal Radky jestli to nemá být zas nějaký vtip, pana Emila Čumila zesměšnit. Ano tak my vždy říkala,když jsem byl v jejích očích plně znemožněný. Radka tam tak stála a poté spustila ,,To tě ani trochu nezajímá, co je na tom papíře napsané"? Já jen nahodil vtipný váraz a pak se otočil na Radku, která už moc vtipně nevypadala. Poté mi to došlo, Darco. Celou dobu tu sedím a vůbec netuším že tu někdo chybí. Darco, chtěl jsem ze sebe vyhrknout ale můj strach mi to nedovolil, protože jsem dobře věděl jak by to znělo před Radkou. Celou dobu jsem hleděl na papír a cítil jsem jak mě všude po těle stéká pot. ,,Emile? Nějak se potíš, to se ještě nestalo, zeptala se v tu ránu Radka a já věděl že jí říct pravdu nemůžu. Místo toho aby jsem řekl pravdu, náhle ze mě vyhrklo, ,,m musíme ho na najít" ,,Co a koho?" Otázala se Rakda, když viděla můj vystrašený výraz. Nevěděl sem co v tu chvíli dělat, bylo to jako kdyby moje hlava a moje tělo ztratilo plnou kontrulu nad tím co se právě odhrává. Vystřelil jsem ze židle, vzal si na sebe bundu a mířil si to rovnou s chorby ven na parkoviště. Než jsem stačil vše pochopit Radka stála u auta a ukazovla mi v ruce klíčky od auta. ,,Hledáš tohle"? Zlověstně se usmála a začala mi mávat klíčkama nad hlavou, já ji je chtěl vytrhnut z ruky, ale ona jen ladným pohybem ruky uhnula a řekla ,,Pokud mi řekneš kam chceš jet a proč"? To byl ten okamžik kdy jsem byl totálně zazděný, cítil jsem se v ten moment jako sevřený ve svěrací kazajce, kterou neustále někdo přitahuje. Jen tak jsem tam oba stáli, a hleděly si do oči, poté přišlo to co jsem nečekal. Radčin pohled se přibižil blíž k mému až se její pusa stěží dotýkala té mojí. V tu ránu se mi zrychlil tep, a čočky mi rychle kmitali sem a tam. Radka mě pak vzala tvář do dlaní a naž jsem se ztačil zpmamatvat, ucítil jsem něčí jazyk v mé puse, vykulik jsem oči a sažil se vykřiknout, ale nepomohlo to. Poté mě jednou rukou chytla kolem pasu, a druhou rukou mi opatrně sjela po hlavě. Chvíli si hrála z mími vlasy a pak mě za ně jemně zatáhla, myslel jsem v ten okamžik že tohle co se právě děje není reálný, že sním, a proto jsem se modlil ať mě kdokoliv rychle probudí. Když se ode mě na chvíli odlepila, její výraz si mě prohlížel a její oči jezdily sem a tam po celém mém těle. Nevydal jsem ani hlásku, nedokázal jsem cokoliv říct než jen tam stát jak přikovaný a sledovat co se bude dít dál. Z jejích úst poté vyšlo klidným hlasem ,,Já vím že nejsi tak marný" A poté jsem ucítil její ruku na mém pasu a v tu ránu jsem ucítil její ruku která si mě přitahuje blíž a blíž k sobě. Po pár minutách následovala to co jsem už nechtěl, aby se stalo. Byl to polibek. Ale tenhle byl nějaký jiný, nebylo to tak zlé jako ten předtím. Něco v mysli mi říkalo že to je největší blbost kterou jsem kdy udělal, ale přišlo mi to v ten moment hezké a tak okouzlující. 

..

Druhý den jsem se probudil v mé postely téměř nahý a když jsem se otočil, uviděl jsem Radku jen ve spodním prádle, která se na mě dívá. V tu ránu jsem na nic nečekal a svou rukou jsem jí sjel po tváři a ona mi mou ruku zastavila, a přitáhla jí k sobě a poté políbila. Nedokázal jsem vyslovit ani větu, ale věděl jsem že se mi to líbí a tak jsem jí nechal ať si se mnou dělá doslova co chce. Trvalo to několik minut a poté se Radka zachumlala do peřiny a v tu ránu jsem se vzpamatoval a vylétl z poslete jako téměř neřízená střela. Rychle jsem si na sebe oblekl košily kterou jsem měl na židy poblíž postele a utíkal do koupelny. V duchu se mi přehrávalo to co se právě stalo a taky to že právě pouštím kohoutek ze studenou vodou, a doufajíc že mě to pomůže se dostat zpět do reality. Několik sekund jsem na sebe nechal téct studenou vodu a pak zastavil kohoutek a koukl se do zrdcadla. Najednou mě přišlo všechno světlé ale za pár okamžiků se mi všechny obrysy začali mlžit a na chvíli jsem v tom zrdcadle zpozoroval cosi co vypadalo jako Darco, ale bylo to rozmazané. najednou se mi zatmělo před očima a já cítil že za pár minut spadnu.  Byl jsem už naplno smířený s tím co se děje a tak jsem nechal své tělo volně padat, padat a přímo na zem kde byla rozbitá sklenička a na zemi spoustu malých střepů. Už už jsem cítil že se moje tělo bezvládně napíchne na kousky střepů a já vykrvácím, ale na chvíli jsem uslyšel něčí hlas který mi šeptal, ,,Emile" ! ,,Emile"! Probuď se a pak už jsem nic nevnímal, jen cítil že ze mě cosi vytéká.  

Druhý den jsem se vzbudil v nemocnici. Kolem mě byli dvě židle a na jedné seděl ten kdo mě nejspíš zachránil. Když jsem zaostřil zjistil jsem že je to ,,Darco" Hned se otočil směrem ke mě, a starostlivým pohledem na mě zíral, pak se ke mě přiblížil a chytl mě za ruku. Já jen nechápavě zíral na něj, a říkal jsem si jak je možné že cítím jeho dotek na mé ruce? ,,Jsem snad blázen"?  Než jsem  stačil cokoliv říct jeho ruka mi přejela po obličeji a poté druhou rukou mě stiskl pevně za zápěstí. Nevěděl jsem už vůbec nic, nechápal jsem tohle to bláznovství nebo jestli je to sen nebo skutečnost, jen jsem věděl že ležím v nemocnici a Darco který má být pravděpodobně pouze moje halucinace je fyzicky se mnou a drží mě za ruku. Když jsem ho tak pozoroval uviděl jsem na jeho čele malou ránu, ze které vytékalo jen málo krve. Nejspíš ho udeřil jeden střep z rozbité skleničky, když se ke mě zohýbal a pokoušel se mě zachránit před pádem. Naše oči hleděly na sebe několik desítek sekund, a pak jsem ucítil najednou svou ruku volnou. Podíval jsem se co se děje, a uviděl Darca který si sedl vedle mě na židly, a svou hlavu sklopil do dlaní. Nevěděl jsem co si myslí ale zaslechl jsem něco jak říká ,,Mrzí mě to, že jsem tam nebyl dřív". ,,Dřív u tebe" pak zavřel oči zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl a řekl, ,,Od teď se od Tebe nehnu ani na krok" Řekl už ráznějším hlasem a podíval se opět na mě. V ten moment jsem nedokázal nic jiného ze sebe vypustit než jen ,,Darco, děkuju ti" a Když jsem to dořekl on se ke mě přiblížil a pošeptal mi do ucha jen, ,,Není zač" a pak mě políbil. Byl to dlouhý polibek který trval víc než několik sekund, a v ten moment to bylo ono, byl to ten pocit, ten pocit když vám někdo něco chce říct, ale jiným způsobem. Něco jako vyznání něčeho jiného než přátelství.... Něčeho co člověka doslova pohltí.