I beat you, but I love you.. { sope & jikook }

- 4 -

Yoongi

Už vidím Jiminův dům. Cože? Otevřené dveře?
Ajooo. Vzpomněl jsem si na zprávu od něj.

,,Někdo zvoní... jdu otevřít"

Na druhou stranu, proč by nezavřel dveře? Po této úvaze jsem viditelně zrychlil a po chvíli se ocitl u vchodu před, sice menším, ale furt moderním domkem.

To, co jsem hned po mém příchodu viděl, mě totálně vyvedlo z míry.
Nečekal jsem a hned jsem přiskočil k pohovce, na které se ve zvláštní pozici, nacházely dvě těla. Ale jelikož jsem věděl o koho se jedná, tak tu určitě nešlo o oboustranný zájem.
Silně jsem chytil Hoseoka za čelist a trhnul s ním. Okamžitě dopadl na zem asi metr od pohovky. V tu chvíli jsem na sebe byl pyšný, konečně se mi hodil ten sebeobranný kurz, který jsme měli ve škole jako povinný předmět.

Po -ani ne- tvrdém pádu, se Hoesok začal namáhavě zvedat, no nebudu lhát, ale tohle vypadalo fakt dost hraně, chtěl jsem se začít smát, ale vzhledem k situaci to nebylo vhodné.
No každopádně, zpět k ději.
Co si budeme, Jiminův ex není jen tak nějaká nevinná postavička, měl a má furt Jimina omotaného kolem prstu, i když Jimin tvrdí opak.
Toto se ukázalo právě teď. Jimin se rychle zvedl, nejdříve tedy běžel celý vyklepaný za mě, ale po tom, co si všiml Hoseoka, který se přehnaně, z těžka, snaží zvednout, Jimin najednou vyběhl a mířil si to k postavě ležící na zemi, která spíše teď připomínala tele po porodu, které se snaží dostat na nohy.

Hned jsem na Jimina hodil nechápavý pohled, on si toho všiml a odpověděl mi naštvaným, ale zároveň soucitným pohledem, aby asi nějak nerozrušil Hoesoka, který se teď právě pokusil podruhé vstát a samozřejmě omylem spadl zpátky na zem. Jimin sebou hned trhl a tomu válejícímu se teleti na na zemi, věnoval ustaraný pohled.

A dost! Takhle Jimina zneužívat. On si snad myslí, že se k němu Jimin vrátí? Tak to ne, nedovolím mu to. Je hrozný se koukat na Jimina, jak pomáhá takovému zmetkovi. Vždyť Hoesok je ten, kvůli kterému Jimin začal pít. Ano, Jimin. Donedávna tak neposkvrněná duše. To on ho dohnal až na úplné dno.

Rychle jsem došel k Jiminovi a pevným stiskem ho odtáhl od Hoseoka. Jimin se tvrdě vzpíral, teda aspoň se o to pokoušel..
Odtáhl jsem Jimina do koupelny a tam nás zamkl, protože jsem věřil v to, že to nebohé tele se samo zvedne a poběží se dobývat za námi.

Následně jsem jimina pevně přitiskl ke zdi.
No to snad ne. Konečně jsem si všiml náplasti na jeho lícní kosti. Takhle spadnout? Aha. Vtipné Jimine. Skvělá výmluva.

,,Jimine, za prvé, asi si neuvědomuješ, že neumíš lhát, co?"

,,Proč to sem teď taháš!? Pusť mě, co když si mu ublížil!"

,,Ano, a tímhle se přesouváme k věci druhé. Ty si nepamatuješ, co ti ten ubožák způsobil? Proč ho chráníš!? Kdyby jsem nepřišel, tak by tě znásilnil, bože Jimine, ty to nechápeš? Má tě moc dobře omotaného kolem prstu, ty to nevidíš!?"

Ano. Lehce jsem zvýšil hlas, ale to jen kvůli té celé situaci, Jimin je totiž vůbec jediný, na kterého jsem skutečně hodný.

V tu chvíli na nás začal někdo bušit. Kdo asi.
Na to se Jimin rychlostí blesku složil na zem, a začal potichu vzlykat.

,,Když j-já-"

Snažil se ze sebe dostat Jimin.

,,Když ty? Když ty co? Jimine nebreč prosím. Mám ho vyhnat?"

,,No j-já, když já nevím n-ne, radši n-"

,,Takže jo! Nikdo ti znovu neublíží, o to se postarám"

Zvedl jsem se od Jimina a poslouchal bouchání, které furt nepřestávalo. O co mu jde? On si fakt myslí, že Jiminovi dovolím mu odpustit?

Vzal jsem Jimina do náruče a přesunul ho do rohu místnosti. Po tom, co byl 'víceméně' v bezpečí, jsem otevřel dveře, bál jsem se. Nebudu lhát. Věděl jsem, že v minulosti bral určité látky, které ho podporovali ve fyzické zručnosti. Každý víme, co mám na mysli. Nevím, jak bych to nazval, nikdy jsem se o to nezajímal a ani se o to zajímat nechci. A opravdu jsem netušil, jestli je přestal užívat nebo ne.

Po otevření dveří se na mě vrhl a chytil mě za obě ruce, bylo zřejmé, že byl zaslepený nenávistí tak, že si ani nevšiml toho, že nejsem Jimin a svalil mě pod sebe na gauč.

Konečně si to uvědomil.

Já nejsem Jimin.

K pohovce tiskl toho nesprávného.

Přesto se nezdál být nijak zklamaný.

Ten oční kontakt.

Byli jsme jako přikovaní.

Srdce nám oběma bušilo rychlostí světla a nevypadalo to, že by se nám situace, ve které jsme se právě nacházeli, nějak nelíbila.
Po chvíli, když jsme na sebe jen tak tupě zírali, jsem se ironicky uchechtl, shodil ho pod sebe a rukou mu nadzvedl bradu. On mě chytil za boky a tím jsem dostal jasné svolení.

Mé rty se začaly přibližovat a jeho nezůstali pozadu.
Nebyl jsem schopný tomu zabránit, bylo to silnější než já.
V tu chvíli pro mě žádný Jimin neexistoval, všechno to, co se před pár sekundami stalo, jsem vypustil z hlavy.

Teď jsem tu byl už jen já a neustále se přibližující rty.

_______________________________________________________

Ahojky! Doufám že se vám tato kapitola líbila<3
- Kapitoly budou vycházet náhodně, ale každý týden, by měli vyjít minimálně dvě. 🦋🖤

****Gramatická výpomoc katieew_<3