Tragédie pro nás oba

XXXII.

Ráno jsem se probudila, protože mi někdo vylil vodu do obličeje a kdo jiný než Liu.

"Vztaň a vypadni uklízet.,, Řekl bezemocinálně, ale já pořád ležela.

Klekl ke mě, Chytl mě za ten kotník a zpět mi ho nahodil.

Sykla jsem bolestí a ten kotník si promnula aby nebolel.

Povzdechla jsem si a šla nahoru uklízet jak si Liu přeje.

"Proč ji zase nutíš uklidit?! Proč si nejdeš uklidit SVŮJ bordel sám?!,, Zařval na něj Jeff.

Když tam začala válka mezi bratry vzala jsem pistol a dala ji k hlavě.

"Přestaňte!,, Dala jsem prst na spoušť a najednou oba dva přestali.

"Tohle není vtipný dej to dolů.,, Když mi ji Liu chtěl vzít schválně jsem si tu zbraň víc přitlačila k hlavě.

"Celé roky jsem tě milovala i když si mi ubližoval, nutil s tebou spát, řval na mě, ale tobě jsem jak jde vidět u prdele! Každičké přání jsem ti splnila a já po tobě chci jen to aby mě také miloval, já nepotřebuji nic extra! Já bych se klidně nechala v pohodě dál mlátit, ale děcka mlátit nebudeš ty bastarde!,, Zmáčkla jsem spoušť jenže.. Ta zbraň nebyla nabitá.

Jeff si oddechl a radši odešel, Liu šel hned ke mě a silou mě přitlačil o zeď.

"Promiň.,, Řekl hrubě, silou chytl za bradu a bezcitně políbil.

"Kdyby to bylo aspoň z lásky.. Miluješ mě stále tak hodně jako před lety?,, Když Liu sklopil pohled spustili se mi slzy.

"Ne.,, Když mi tohle řekl musela jsem se chytnout za místo kde je srdce, protože mě začalo bolet.

Sjela jsem zády po zdi, nemohla pořádně dýchat a možná byla na pokraji smrti.

"Co jsem dělala špatně?,, Řekla jsem s pláčem a Liu si ke mě klekl.

"Dětem bude lépe bez tebe.,, Řekl Liu a já normálně myslela, že se mi srdce dusí v igelitce.

"Liu... Jseš hajzl víš to? Ale já tě i tak miluji i po smrti se tě nevzdám...,, Utřela jsem si slzy a vnímala jak mi odchází srdce.

"Dej mi šanci, prosím.,, Dala jsem Liovi ruku na tvář, ale on mi ji dal pryč.

"Jseš ochotná žít s tím, že dostanou pár facek když nebudou poslouchat?,, Zavrtěla jsem hlavou a začala zrychleně dýchat.

"Když nebudou poslouchat dej facku mě né jim.,, Liu chviličku přemýšlel dokud se nezvedl, nešel pro prášky a nepřišel zpět.

Když jsem se dívala co do mě chtěl dát zjistila jsem, že mi chce dát prášky na srdce.

"Je to až tak vážný?,, Zeptala jsem se Lia a on zakýval.

"Začneme od znova, zapomeneme na to co jsem ti teď řekl a budeme dál žít.,, Pohladil mě po hlavě, ale já pořád trpěla.

"Liu já ještě nechci zemřít.,, Rozbrečela jsem se znovu a dala jeho ruku na mé srdce.

"Nezemřeš.,, Zvedl mě do náruče a odnesl do obýváku kde mě položil na gauč.

Z nějaké krabičky vytáhl injekci kterou do mě vpíchl, dal mi dva prsty na tepnu a chvíli pozoroval můj tep.

"Uklidni se a odpočiň si potom bys měla být v pořádku.,, Chtěl se zvednout, ale já ho držela za ruku.

"Zůstaň tu se mnou prosím.,, Chvilku se na mě díval jako by nechtěl, ale nakonec si lehl vedle mě.

Dal mi ruku na hlavu, víc se ke mě namáčkl a hladil mě po vlasech.

"Nechal bys mě zemřít?,, Zeptala jsem se Lia, ale on mlčel, takže jsem to brala jako ano.

Začala jsem pomalu usínat a přitom pozorovala jak Liu dýchá.