Jsem těhotná

Kapitola 1

"Jsem těhotná." Oznámila jsem svému nejlepšímu příteli Justinovi.

"T ty cože jsi?" Zakoktal se a vystřesil oči.

"Jsem těhotná." Zopakovala jsem a v duchu se modlila aby při mně aspoň Juss stal.

"Jsi si jista?" Zeptal se

"Ano Justine jsem, mám to už i potvrzení doktorem. Mám zničený celý život, můžu rovnou zapomenout na školu a na svou kariéru, neprocestuju celý svět jak jsem si vždy přála. A rodiče mě zabijou." Začala jsem brečet při po myšlení o co všechno přijdu.

Justin mě vtáhl do pevného oběti. "Ale notak neplakej, všechno se vyřeší i když to teď asi tak nevypadá. Vždy tu pro tebe budu a vždy se na mě můžeš s čímkoliv spolehnout."

Bože čím jsem si zrovna já zasloužíla tak skvělého kamaráda? To opravdu nevím, každopádně jsem neskutečně ráda že ho mám.

Trochu jsem na něj přes slzy usmála. "Děkuju, vůbec nevím co bych bez tebe dělala."

"Nemusíš mi děkovat, jsme přeci kamarádi." Usmál se ale pak hned zvážil zvážnil. "Ví o tom James?" Zeptal se a mě se hned chtělo znovu brečet.

"Jo před týdnem jsem mu ukázala pozitivní testy a nebyl z toho vůbec nadšený. Což jako chápu, vždy jsme si říkali že si pořídíme dítě až po 30. Dneska jsem mu psala že to už mám i potvrzené, ale zatím se mi vůbec neozval." Povzdechla jsem si, nevím co budu dělat když o něj přijdu.

"Aha, no předpokládám že tví rodiče o tom ještě nevědí že?

"Jasně že ne, kdyby o tom věděli tak tu před tebou nestojím, ale jsem zakopana 2 metry pod zemí. Oni mě fakt zabijou Justine, už odmalička mi pořád vtloukali do hlavy jak musím hlavně vystudovat medicínu nebo právo aby ze mě byl vážený občan. Navíc jim ani nemůžu říct o tom že čeká dítě s Jamesem, to by pak zabili i jeho."

"Tak běž prostě na potrat Hailey." Řekl Justin jakoby nic.

"Ale to nejde Justine já nemůžu." Zavrtěla jsem hlavou, na potrat rozhodně nepůjdu.

"Nemůžeš nebo nechceš?" Optal se mě Justin a já nad tím začala přemýšlet, mezitím Justin pokračoval.

"Podívej jak už jsem řekl vždy tu pro tebe budu ať už se rozhodněš jakkoliv. Ale musíš nad tím fakt přemýšlet a rozhodnout se co vlastně chceš. Protože v momentě kdy o tom řekneš rodičům budou chtít rozhodnout za tebe jako ostatně vždycky." Ušklíbl se

"Chci si to dítě nechat Justine, sice si pořád nejsem jista jestli to všechno zvládnu, ale na potrat bych jít nedokázala."

"Dobře, tak teď pojedeme k tvým rodičům, bude nejlepší když jim to řekneš hned.

"Fajn." Souhlasíla jsem ale nejradši bych jim to ještě neříkala.

Společně s Justinem jsme na sedli do mého milovaného autíčka Porsche. Vzhledem k mému stavu ale řídil Justin.

Vytáhla jsem si mobil a koukla jestli mi nepsal James a ne nepsal. Nevím co teď bude s naším vztahem, když jsem s ním naposledy mluvila tak řekl že mi bude na všechno finančně přispívat, ale jinak s dítětem nechce mít nic společného. Takže to asi znamená konec. Až se mě rodiče zeptají na to kdo je otcem mého dítěte, tak vůbec netuším co jím řeknu. Přesto že jsem s Jamesem byla 2 roky ve vztahu, rodiče o něm nic nevědí. James sice studuje na stejně škole jako já, dělá na poloviční úvazek v jedné nejlepší právnické firmě v našem městě a je z velice šlušne rodině. Ale je tu takový menší detail, je černoch no a mí rodiče by mě nejspíš vydědili kdyby zjistili že s ním chodím.

Najednou mě od mého přemýšlení vytrhl Justin.

"Jsme tu." Oznámil mi a zaparkoval před naším domem.

Tak tohle bude určitě jeden z nejhorších rozhovorů s rodiči.