4. Vše nevyslovené

34 4 2
                                    

Při světle svíček byla Lexa ještě krásnější, vynikly tak její oči a Clarke se neubránila úsměvu, když nořila ruce do jejích vlasů, jemně přitom prohlubujíc jejich polibek. Lexa si ji přitáhla o něco blíž, když, ale zvedla zraněnou paži, trochu sebou cukla. „Nemusíme...” Začala Clarke, to už ji ale Lexa umlčela svými rty. Její polibky teď byli nálehavější, jakoby na tenhle okamžik čekala až příliš dlouho. Clarke už dál nic nenamítala a opatrně zatlačila Lexu do kožešin na posteli.

Bylo to jiné než chvíle, kterou spolu strávily posledně, těsně před tím, než musela s Octavii opustit Polis. Tehdy to bylo svým způsobem loučení, plné něhy a smutku. Tentokrát byla jejich gesta dychtivější. Každý polibek a každý dotyk vyjádřil víc, než by snad mohla slova, která Clarke přišla na mysl. Lexa by je stejně neopětovala. Učili ji, že láska je slabost a Clarke věděla, že Lexa ještě není připravená o svých citech mluvit nahlas. Proto i ona raději mlčela, když o hodinu později obě ležely v rozházených přikrývkách stále ztěžka oddechujíc. Lexa ji jednou rukou přitáhla do objetí a Clarke po chvíli usnula.

Clexa | alternativní závěr seriáluKde žijí příběhy. Začni objevovat