Část čtrnáct - Básničkářko

479 42 8
                                    

Když jsem v noci spala pípla mi zpráva na instagramu , otevřela jsem oči a posadila jsem se . Byl to pán neznámí .

On: Na posteli je šátek dej si ho přes oči .
Rychle jsem se koukla kolem a nadechla jsem se , srdce mi začala tlouct jako o závod . Koukla jsem se vedle sebe a opravdu u mě ležel šátek , vzala jsem si ho do ruky . Co se mohlo stát ? Mohl mě zabit to už by asi udělal , nejhorší na tom bylo že jsem mu věřila . Uvázala jsem si ten šátek přes oči a stoupla jsem si , cítila jsem jak mě někdo chytl za paže udělala jsem dva kroky dozadu a narazila do dveří .

Polkla jsem a on mě chytl za ruku a druhou rukou za bok , zvedla jsem ruku a prsty jsem mu přejela po tváři pousmála jsem se a on mě políbil na rty , musel být výši než já , políbila jsem ho taky on mě chytl za tváře a začalo to , ano začali jsme se líbat . Nechápu co to bylo , nikdy bych tohle nikomu nedovolila ale jemu ano a to jsem nevěděla kdo to je .

Nemusel nic říkat , vlastně ani nic neříkal mlčel

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nemusel nic říkat , vlastně ani nic neříkal mlčel . Natiskl si mě na sebe a rukama mi jel po krku k mému pasu chytl mě za ruce a dal si je kolem krku , odtáhnul se a čelem se opřel o to moje . Slyšela jsem jak vydechuje sáhla jsem mu na tvář a on mě políbil do dlaně a bylo po všem v pokoji bylo zas ticho .

Rychle jsem si sundala ten šátek a koukla se k oknu které bylo otevřené , rychle jsem se koukla ven ale nikdo tam nebyl , jen mi pípla zpráva na telefonu .

On: Ani nevíš jak dlouho jsem tohle chtěl udělat láskomilko .

Polkla jsem a posadila jsem se na postel a koukala jsem se do toho telefonu .

Já: Já nevím co ti mám napsat .

On: To nevadí lásko .

Já: Jen si semnou nehraj .

On: To nemám v plánu básničkářko ..

Položila jsem ten telefon a lehla jsem si , sáhla jsem si na rty a zavřela jsem oči . Tohle bylo divný a zároveň tak vzrušující . Chtěla jsem to napsat Stefanovi ale pak jsem si to rozmyslela .

............

Ráno mě a Stefana vezl do školy Klaus , v autě bylo ticho . Koukala jsem se před sebe a skousla jsem si spodní ret vzpomněla jsem si na to co bylo večer . Pousmála jsem se a Klaus mě pozoroval ve zpětnou zrcátku , koukla jsem se ven z okna sním jsem se rozhodněte včerejšku bavit nechtěla . Klaus zastavil na parkovišti a já vylezla a Stefan hned za mnou .

" Mio počkej "
Řekl mi Klaus , protočila jsem oči a Stefan kývl hlavou .

" Počkám na tebe před školou "
Řekl mi , vzal si batoh a šel ke škole . Koukla jsem se na Klause a on se nervózně koukl kolem a pak na mě .

" Promiň za ten včerejšek "

" Hm .. "

" Je pro mě těžké bavit se o mojí rodině "
Koukal se na mě , pozvedla jsem obočí .

" Proč ?"
Klaus vzdychnul a opřel se o kapotu auta , koukl se do země a pak opět na mě .

" To je na dlouho Mio "
Koukla jsem se na Stefana a ten čekal u školy , pak jsem se podívala na Klause . Vytáhla telefon a napsala Stefanovi ať me omluví , dala jsem telefon do kapsy a otevřela dveře od auta .

" Máme celý den , chci vědět proč jsi tady a proč nechceš mluvit o své rodině "
Klaus se nadechl a mlčel , posadil se do auta a já si sedla taky . Nastartoval a odjeli jsme od školy ...

BasničkářKde žijí příběhy. Začni objevovat