Omlouvám se že jsem tak dlouho nevydávala, a za to že je kapitola tak krátká. I tak doufám že se vám bude líbit🤭
~~~
Zavřela jsi oči hned po tom co jsi uslyšela výstřel.
Slyšela jsi jak něčí tělo spadlo na zem.
Zacpala jsi si uši, abys nemusela prožívat tento traumatický moment.
Ale bylo pozdě. Po tvářích už ti stékaly slzy a ty jsi propadla v hysterický pláč. Kdokoliv kdo by náhodou procházel kolem by slyšel jen tvé srdcervoucí nářky.
Přestala jsi všechno vnímat, tvé okolí se proměnilo v tmavou šmouhu.
Pak tě ale něco uvrhlo zpátky do kruté reality.
Jemný dotek na tvé tváři, letmé pohlazení po tvých vlasech, znamení od bohů, že naděje je stále na živu.
Pomalu jsi otevřela uplakané oči a setkala se s jeho pohledem.
Nebyl to nikdo jiný než právě On.
On už není ten člověk, co býval předtím. Už to není on, ale On.
Vzal tě do náručí kde jsi poprvé za život našla útěchu.
Šok a bolest z předešlých události už začali pomíjet, už žádný stesk, žádný zármutek.
"Pojď, půjdeme domů" zašeptal po chvilce.
Přikývla jsi.
S tebou stále v jeho náručí si stoupnul a pomalu šel ke dveřím.
A ty jsi udělala tu chybu že jsi nezavřela oči, místo toho jsi prohlédla tváří v tvář té strašlivé události která se odehrála před pár momenty.
Na zemi, vedle pistole ležel Přemysl.
Kulka ho trefila ze zadu do hlavy.
Čas výstřelu 12:27.
Vedle něj ležel Gargamel.
Kulka zasáhla srdce.
Čas výstřelu 12:28.
"P-počkat.."
On se zastavil.
"Když jsou ti dva támhle na zemi, tak kdo..."
"Y/N."
"Kdo jsi?!"
"Však mě nepoznáváš Y/N?"
Zarazila jsi se.
Opravdu, nepoznáváš ho, není to on, ale On.
"Bratře...?'
On jen přikývl.
Zbytek už je jen spleť rozmazaných vzpomínek.
Tvůj bratr ti opravdu přišel na pomoc. Možná není zas až tak špatný...
A tak to šlo dál
Tvůj bratr tě několikrát prodal a pak si pro tebe přišel zpátky a osvobodil té ze spárů chamtivých boháčů.
Tohle stačilo na to, abyste žili život v bohatství a luxusu.
Ovšem, je jedna věc která ti neustále vrtá hlavou.
Jestliže byl Gargamel slavná celebrita.
Tak proč nikdo nevyšetřuje jeho záhadné zmizení...?
