The Worst °Yoonmin°

II.

Když jsme došli před můj pokoj, otevřel jsem dveře a nechal ho, ať vstoupí dovnitř. 

,,P-páni... máte to tady..." chvíli hledal správné slovo, kterým by můj pokoj označil. ,,Ohromné" vydechl po chvíli a já se spokojeně usmál. Můj pokoj byl celý černý. Všude možně byli svíčky, protože tu bylo jen jedno malé okno, které ale bylo zabedněné - jestli jsem něco nenáviděl, tak světlo. 

Hlavní částí pokoje byla obrovská postel, do které by se vešlo klidně pět lidí, spánek miluju. Opodál byl stůl, na kterém bylo několik věcí, které však nestáli za zmínění. Vedle pak byli dveře do mé šatny plné kurevsky drahých kusů oblečení. Hned vedle těch dveří byli ještě jedny, které vedly do koupelny - tam jsem hned poslal Chanyeola. 

Žádný svoje oblečení mu pujčovat nebudu. Za prvý, on nemá postavení ani právo se na to to oblečení byť jen dívat a za druhý, stejně ho potřebovat nebude. 

Mezitím, co se sprchoval v koupelně jsem si sedl na postel. Zavřel jsem oči a představoval si svou budoucnost. 

Seděl jsem na trůnu. Na tváři jsem měl vítězný úšklebek. Všude okolo panoval strach. Strach ze mě. Všechna moc nad touhle zemí patřila mě. Jenom mě. Byl jsem nejmocnější na celé světě a nikdo mě už nemohl zastavit. 

Mohl jsem ničit, ubližovat, zabíjet a všechno mi to prošlo. 

Už jsem si nemusel chodit pro lidi do žaláře. Mohl jsem si vzít úplně kohokoliv. 

Při té představě mi celou dobu na tváři hrál zlomyslný úsměv, ale řekněte sami, není to skvělá představa? 

Najednou se zvuk tekoucí vody zastavil a to pro mě bylo znamení, že za chvilku vyleze z koupelny. Přehodil jsem si nohu přes nohu a rukama se zapřel o postel. Po chvíli se skutečně otevřely dveře z koupelny a on vyšel jen v ručníku. 

,,U-uhm..., nedal jste mi ž-žádné oblečení" řekl stydlivě. 

,,A ty si myslíš, že nějaké budeš potřebovat? Mě přijde, že ani ne." Bylo na něm vidět, jak se vyděsil. Jeho pohled ihned vyhledal dveře ven z mého pokoje. Já se líně zvedl a šel zamknout. Klíč jsem si schoval do kapsy. 

,,C-co to d-děláte?" Zeptal se rozklepaně a sám se začal klepat. 

,,Ale noták, nemusíš se bát. Chci si jen malinko pohrát~" 

,,P-prosím n-nechte mě j-jít" začal couvat zpět ke koupelně a já se k němu začal přibližovat. 

»»————-　★　————-«« 

hai! jsem zpět! doufám, že se vám kapitolka líbí. jestli ano (nebo klidně i ne), tak nezapomeňte zmáčknout hlas a napsat nějaký komentář. 

purple you all! 𓆩♡𓆪 

~gi