The Worst °Yoonmin°

XII.

Chvíli jsem ho jen tak pozoroval, ale on po chvíli otevřel oči. Než jsem stihl cokoliv udělat, už mě tlačil ke zdi.

Zády jsem byl natlačený ke zdi. On stál přede mnou a rukama se vedle mé hlavy opíral o zeď.

,,Copak se sluší pozorovat lidi při spánku?" Lehce jsem zakroutil hlavou. Celou dobou jsem strachem ani nedýchal a díval se mu do očí. ,,To jsem až tak krásný?" zeptal se se smíchem v hlase, ale já na jeho otázku nijak nereagoval. 

,,No tak. Řekni mi, jsem krásný? Ne, že bych to o sobě nevěděl, ale chci to slyšet i od tebe." 

Stále jsem nic neříkal. 

,,No taak Jiminiee~ mluv." Lehce jsem přikývl. ,,Neslyším tě." 

,,J-jste" zašeptal jsem potichu a on se spokojeně usmál. Já se stále utápěl v jeho celých černým očích. Naposledy mi přejel prstem po spodním rtu a pak se dotáhl.

,,Cos mi chtěl?" zeptal se mě už chladnějším hlasem. Uvědomil jsem si, že jsem celou dobu nedýchal, a tak jsem se konečně nadechl. ,,Jen, že už je večeře." ,,Fajn, tak pojďme."

Ještě jsem se letmo rozhlédl po půdě. Musím uznat, že to tu má zařízené celkem hezky. Ty svíčky rozestavěné po podlaze té místnosti dodávaly takovou tajemnou atmosféru.

Pak jsem se tedy vydal zpět do kuchyně a on mě následoval.

Pohled Yoongiho.

Když jsem slyšel, jak ke mě někdo jde, zavřel jsem oči a předstíral, že spím.

Hah, pěkně jsem ho dostal. Byl ze mě úplně hotovej.

Teď jsme už seděli u stolu a jeden z nich (musím podotknout, že měl celkem široký ramena) v kuchyni nakládal jídlo na talíře.

,,Takže," začal jsem mluvit a všechny pohledy padly na mě, ,,vypadá to, že tu s váma pár dní strávím, takže bych rád věděl, jak vám mám říkat. Já se jmenuju Min Yoongi. Říkejte mi pan Min. Jo a je mi 19, kdyby vás to zajímalo. Teď vy."

Nikdo se k mluvení neměl, a tak jsem se naklonil k Jiminovi, který seděl vedle. ,,Sice už vím, jak se jmenuješ, ale můžeš klidně začít Jiminie~" Periferně jsem zahlédl, jak lehce zčervenal.