Láskám mého života

15

Mám za sebou turbulentní měsíce. Plné kontrastů, změn tak prudkých, že jsem mnohdy pochybovala, zda se to všechno kolem mě skutečně odehrává. Ale ať se jednotlivá období od sebe jakkoli lišila, zpětně musí uznat, že je přece jen něco spojovalo. Neustále jsem si něco přála...

Nejprve jsem chtěla, aby ty chvíle trvaly věčně. Ty chvíle, které byly na začátku. Byly krásné, protože tak lze charakterizovat každý začátek nového vztahu. Bylo to pro mě nové, a přitom tolik povědomé. Ten stejný scénář, který stejně jako tehdy i dnes narušil moji rutinu, život, o kterém se domnívala, že je prozatím dostačující, i když jsem neuměla chytit balanc...

Nacházela jsem v tobě inspiraci, pociťovala jsem díky tobě nadšení, večer neusínala s myšlenkami na ráno, ale s úsměvem na rtech, prociťující ten okamžik. Nic mi neslíbil, ale někoho mi připomínal. Člověka, kterého jsem kdysi milovala. Tenkrát jsem vsadila vše na jednu kartu, ale začala jsem prohrávat.

Právě ty, stejně jako kdysi on, jsi dokázal najít přesně ta prázdná místa a já jsem začala pociťovat závislost na tvé přítomnosti. Později jsem si přála, tyto chvíle vrátit zpět... Nebylo to správné a byla jsem sobecká. Donutilo mě to, navázat kontakt s mojí minulostí i se mnou samotnou... A tak jsem naše společné chvíle musela utnout... Ani jsem se jich nestihla nabažit. Co to vlastně způsobilo? Ty a tvůj věk? Ona? Vzpomínky na něj?? Ztratila jsem to nadšení a začala cítit bolest.

Uplynuly týdny, než jsem pochopila, co pochopit měla. Musel jsem vypít koktejl plný nejrůznějších pocitů, který mrazil. Došlo mi, že musím sesbírat střepy mého života. Vím, že riskovat v riskantní lásce se neoplácí. Dokáži si přiznat vlastní chyby... Tenkrát jsem žila ve snu a nechtěla se probudit. Dnes vím, že nechci znovu žít v iluzi a vzpomínkách. 

Tobě bych se chtěla upřímně omluvit... Neuměla bych žít spokojeně dál, aniž bys to věděl. Mrzí mě, že jsem byla bezohledná. Přeji ti do života jen to nejlepší a slibuji, že ti to jednou všechno vysvětlím.

 Pokud mi dáš šanci...