Proč existujou hvězdy

Prolog

Týna

Chodím do prváku, mám tu kamarádku Julču a kamaráda Vildu. Jsou moc fajn, už bych to neměnila. Bohužel ale ti dva chodí do druháku...

Škola je zatím nic moc. Musím se hodně učit, abych zvládla odmaturitovat. Běta je něco jakoby moje mamka, ta mě pořád nutí. Chce abych jednou převzala statek, protože moje doopravdická matka a taťka už nějakou dobu nejsou na živu.

Moje o rok mladší sestra Sylva nechce statek, je spíš něco jako moje zlé dvojče. Chce být jenom v Praze, nechce se ušpinit od normální práce, jak ona někdy říká. Mě to nevadí, já se ráda starám o kozy a o všechno ostatní.

Před rokem umřel můj otec. Na jeho pohřbu jsem mu zpívala. Všichni říkají, že umím nádherně zpívat, proto chodím do sboru ve škole. Julča se tam někdy přijde podívat a taky zazpívat.

Mám kluka který už je ve třeťáku, jmenuje se Štěpán. Je docela milý, ale občas mě zmlátí, protože je většinou na mol. Párkrát už jsem to řekla jeho matce Lídě Vackové. Někdy jsem od něho chtěla odejít (moc ho nemám ráda), ale neudělala jsem to, protože mi vtom zabránila Lída. Dala mi nějaké peníze a já to teda nechala být.

Peníze jsem dost potřebovala na statek, takže jsem to nějak neřešila. Náš statek docela chátral, proto jsem byla za každou korunu moc ráda. Byla jsem někdy až naivní, když jsme neměli peníze, a půjčovat si od někoho, to já nechci. Všechno jsem na statku vylepšovala, ať je to hezčí a lepší.

Teď jsem zrovna měla letní prázdniny, takže jsem si užívala na statku. Bohužel se to nějak krátilo, do konce prázdnin trval pouhý týden. Do školy se mi nějak moc nechtělo. Ale co už, přece jenom půjdu do druháku. A taky budu zase o rok starší, povzdechla jsem si s úsměvem na tváři. Narozeniny mám totiž až v říjnu 22..

Moje paní učitelka před prázdninami řekla, že k nám nastoupí nový žák. Jsem na něho hrozně zvědavá, nechám se překvapit.
Bude to holka nebo kluk?