Proč existujou hvězdy

1. Nový žák

Nazdar👋🏼, tohle je moje první kniha, tak doufám že se vám bude líbit. Prolog byl hlavně o Týně, a jak to u ní chodí. Pište mi do komentářích, abych věděla, jestli se vám to líbí nebo ne🙂 (i něco jiného pište). Psát budu jenom v nějakých kapitolách, abych vás zbytečně nerušila🤫.
Jo a ještě menší poznámka:
~ znamená, že je nějaký delší časový posun (víc jak 1 hodinu)
... znamená do 1 hodiny 👍🏼

Rozhodně se podívejte na:
karkolik - Seven Roses & One Lily kejelerkej - 7 + me [Park Jimin]

Tohle bude ode mě zatím vše.
Zdar!

Týna

„Dobré ráno!" protáhla jsem se a zívla si. Sedla jsem si a chvíli se dívala na dveře od koupelny. Pak jsem se rozhodla do té koupelny jít.

Udělala jsem si veškerou hygienu a oblékla se. Přemýšlela jsem, co si vzít. Nakonec jsem vybrala ryfle a černé tílko.

Nachystala jsem si věci do školy a šla na snídani.

Poté jsem se se všema rozloučila a vyrazila na autobusovou zastávku.

Do školy jsem jako vždycky nestíhala, takže jsem přišla po prvním zvonění. Ten řidič autobusu se vždycky někde zpozdí.

Když zazvonilo i to druhé, tak přišla učitelka s novým žákem. Byl to kluk! Pěkný kluk. Pomyslela jsem si jenom tak, ale hned jsem tu myšlenku zahodila za hlavu.

„Dobrý den třído, posaďte se. Chci vám představit nového žáka, jak už jsem vám říkala před prázdninami. Bude tu s vámi chodit." měli to už trochu nacvičené, takže on hned začal mluvit. „A-ahoj, j-já jsem Janek Linhart." více toho o sobě neřekl, docela se styděl, ale já jsem se mu nedivila. Taky bych se styděla...

Potom se posadil vedle mě, protože jinde místo nebylo a já seděla jako vždycky sama. S nikým jsem se tu moc nebavila, takže se mnou ani nikdo sedět nechtěl. Jemu to zřejmě nevadilo, protože mě znal teprve pár minut.

„Ahoj, já jsem Týna." podala jsem mu ruku. On se na mě podíval s nervozitou v obličeji, ale taky ji podal.

Celou hodinu jsme spolu nemluvili. Tedy on se se mnou nebavil a já nějak nechtěla.

O přestávce jsem chodila na chodbu, kde jsem se potkávala s Julčou a Vildou, ale dnes se sejít nemohli a tak jsem jenom mlčky seděla v lavici. Janek taky jenom seděl v lavici. Neměl kamarády a tak nevěděl co dělat a nějaké si najít asi neměl zájem.

~

Na oběd mě napadlo se s ním více sblížit, a tak jsem si k němu sedla. „Ahoj, můžu?" zeptala jsem se, protože mi přišlo nezdvořilé si k němu jen tak sednout a nic neříct. „J-jasně." pousmál se na mě. Povídali jsme si o všem možném.

Poté jsme se rozloučili objetím. Dost mě to překvapilo, ale nějak mi to nevadilo. Byla jsem docela ráda, že mám dalšího kamaráda. Myslím si, že on taky.

Janek

S novou učitelkou jsme se domluvili, že až ona dořekne to svoje, tak se mám představit. Taky mi řekla, že je jenom jedno volné místo vedle 'sympatické' holky, takže jsem si ani místo vybrat nemohl.

Když jsme vešli do třídy, tak jsem ji zahlédl. Krásná holka. Pomyslel jsem si, ale hned jsem tu myšlenku zahodil za hlavu, protože jsem neměl čas nad tím přemýšlet. Musel jsem se soustředit, až učitelka přestane mluvit.

Když jsem se nějak s nervozitou představil, šel jsem si sednout. „Ahoj já jsem Týna." podala mi ruku s úsměvem na tváři. Já jsem chvíli na ni hleděl jak na debila, ale pak jsem ji taky podal. Myslím si, že poznala, jak jsem nervózní, ale já to už neřešil.

O přestávce seděla v lavici, jako já. Nevěděl jsem co dělat a ona asi taky ne.

~

Celé dopoledne jsme si nepovídali, ale na obědě si Týna sedla ke mě. „Ahoj, můžu?" zeptala se mě znovu svým okouzlujícím úsměvem. „J-jasně." taktéž jsem se na ni usmál. Celou dobu jsme si povídali. Byla moc milá. Byl jsem rád, že mě takhle přivítala mezi sebe.

...

Po obědě jsme se vydali domů. „Tak ahoj Týno." objal jsem ji, protože jsem ji chtěl trochu naznačit, že ji děkuju. Ona chvíli nevěděla, co dělám, ale pak mě taky objala. Nakonec jsme se rozloučili, a každý šli jinou cestou.

...

Domů jsem to měl asi tak půl hodiny. Daleko jsem to neměl, za co jsem byl moc rád.

„Čau tati, už jsem doma!" zařval jsem na celý barák, protože jsem nevěděl, kde taťka přesně je. „No nazdar, tak jaký byl první den ve škole?" zeptal se mě, když vyšel z koupelny. „Jo dobrý, sedím vedle jedné sympatické holky. Docela jsme se skamarádili, nebo aspoň mi to tak přijde." dlouho jsme si povídali, protože taťka potřeboval jako vždycky všechno do podrobna.

...

Táta musel něco zařídit, a tak jsem šel do svého pokoje. V pokoji jsem hodil batoh na zem, a lehl si na postel. Přemýšlel jsem Co asi tak dělá Týna?

Týna

S Jankem se to na obědě trochu více protáhlo, takže jsem zase nestíhala na autobusovou zastávku. „Doprčic!" řekla jsem trochu více nahlas, aniž bych chtěla. Samozřejmě mi ujel autobus. „Ach jo!" teď už jsem to řekla nahlas, protože jsem prostě musela. Nevěděla jsem co dělat, tak asi po pěti minutách jsem se rozhodla, že půjdu domů pěšky. Sice cesta mi trvá asi tak dvě hoďky, ale co mám jiného dělat. Autobus by mi jel až za jednu hodinu a čtyřicet pět minut a tak dlouho se mi čekat nechce. Navíc je zima a já moc dobře oblečená nejsem, a když půjdu, tak se zahřeju.

Když jsem konečně došla na statek, hned jsem šla do kuchyně za Bětou. „Ahoj Běti." pozdravila jsem ji, ale s úsměvem to nebylo. „No ahoj, kde jsi tak dlouho?" zeptala se mě. „Ujel mi autobus, tak jsem šla pěšky." sedla jsem si ke stolu na židli. Běta mi udělala čaj a přichystala mi večeři.

~

Po večeři jsem se šla umýt a vyčistit si zuby. Poté jsem zalezla do postele a usla. Chvíli jsem přemýšlela o tom Co asi dělá Janek?

Ještě jednou ahoj.
Chci se vám omluvit, že kapitola nevyšla strašně dlouho, neměla jsem čas, ale zkusím to napravit a kapitoly vydávat častěji👍🏼.

Tak zase ahoj👋🏼