Pohádky trochu jinak aneb tentokrát jen pro děti

Skřítek Hudbín

Před předčítáním si, prosím, přečtěte úvodní informační část.

Jednoho dne ráno probudil skřítka Hudbína slaboučký déšť, který kapal na okno. Kap...Kap....Kap.... (pomalé ťukání prsty na zemi) 

Postupně ale začalo pršet o něco víc (zrychlíme pohyby prsty) a za chvíli už pršelo hrozně moc, jakoby z nebe padaly provazy vody (zrychlíme pohyby prsty na maximum)

Hudbín rychle vyskočil z postele (pohyb rukama do vzduchu jako když skáčou) a šel se pomalu, opatrně podívat k oknu, co se to venku děje (pomalé, tiché plácání rukou o stehna) Zastavil se (přestat pohybovat rukama) a pořádně se podíval z okna. (pozorujeme okolí s rukou nad očima) 

Doopravdy tam hodně pršelo (bubnování prsty o zem) a dokonce tam hodně foukal vítr (naklánění těla na stranu) foukal chvilku na jednu stranu, a pak se zase stočil na druhou stranu (nákloň těla na druhou stranu). A najednou prásk! (Tlesk) Uhodil hrom a hned za ním druhý a třetí (tlesk, tlesk) 

Skřítek Hudbín se bouřky bál, a tak na nic nečekal a utíkal rychle zpátky do postele (rychlé tleskání rukou o stehna). 

Tam se honem rychle schoval pod peřinu a poslouchal, jak venku prší (prsty o zem) a slyšel to míň a míň (zeslabování ťukání), protože pomaličku znovu usnul. (lehneme si na zem a relaxujeme)