Pohádky trochu jinak aneb tentokrát jen pro děti

O hodné ježibabě

V jedné pohádkové zemi žila stará ježibaba. Každý se jí bál a myslel si, že je zlá. Byla ošklivá, nosila staré roztrhané oblečení a bydlela v polorozpadlé chaloupce. Každý se jí bál. Ve všech pohádkách je přece ježibaba zlá, no ne?

Naše baba Jarušice, byla ale ve skutečnosti ta nejhodnější babička na světě. Kdo by se s ní dal do řeči, ten by to hned zjistil. Jarušice ale žila sama na opuštěné lesní mýtině a nikdo se s ní nechtěl kamarádit.

Kolem její chaloupky se rozprostírala nádherná zahrádka plná barevných bylinek a květinek. Ježibaba Jarušice se každé ráno dívala z okna na všechna lesní zvířátka, která její zahradu navštěvovala.

Dnes ale bylo všechno jinak. Jarušice vyhlédla ven a celá zahrada byla pokrytá sněhem. Jarušice se hned rozplakala. Věděla, že přišla zima a všechna zvířátka se uložila k zimnímu spánku nebo se někde schovala. Ježibaba neměla zimu ráda, protože věděla, že zůstala až do jara úplně sama. Nikdo ji neměl rád a ani za ní nechodil na návštěvy.

Lehla si zpátky do postele a plakala. Málem si tak ani nevšimla, že nepláče sama. Za rozbitými dveřmi byl slyšet dětský nářek. Jarušice rychle vstala z postele a šla se opatrně podívat ven, co se děje. Pomaličku nakoukla za dveře a viděla tam sedět malou holčičku.

,,Co tu děláš?” zaskřehotala Jarušice. Holčička vykřikla strachem a utekla se schovat za nedaleký strom. ,,Pořád tě vidím. Neboj se, já ti neublížím, pojď se schovat do mé chaloupky. Mám napečené perníčky, udělám ti k nim horký bylinkový čaj. Tady bys umrzla,” domlouvala holčičce ježibaba.

Holčička odvážně vystoupila a povídá: ,,Tak to ne, já tu pohádku znám. Maminka mi ji četla. Ty jsi ta zlá bába z perníkové chaloupky. Ale já se sníst nenechám, uteču ti!” Hned se otočila a dala se na útěk. Nevšimla si ale, že je kousek od ní pod sněhem ukrytý pařez. Zakopla o něj a upadla.

Jarušice jí ihned přispěchala na pomoc. Holčička se ale bála. Schoulila se do klubíčka a začala hlasitě plakat. Ježibabě to bylo líto. Nechtěla, aby z ní měla holčička strach. Chtěla ale, aby jí bylo teplo a neměla hlad. Jarušice vůbec nevěděla, co má dělat. Udělala pár kroků směrem k chaloupce, ale nespouštěla holčičku z očí.

V tom se z lesa vynořil opuštěný srneček. Přišel k malé dívence a pohladil ji čumáčkem po tváři. Holčička se na něj překvapeně podívala. Když k němu natáhla ruku, vydal se srneček směrem k ježibabě. Přitulil se k ní a zvedl přední kopýtko, které bylo celé obvázané.

,,Včera jsem ho musela ošetřit, přišel sem zraněný hledat pomoc,” řekla Jarušice a podrbala srnečka za ušima. Holčička se na ně překvapeně podívala a potom se zeptala. ,,Ty jsi mi vážně nepřišla ublížit?”

,,Ovšem, že ne. Chtěla bych ti pomoct. Pojď se rychle schovat, ať nejsi nemocná. Potom vymyslíme, jak tě dostaneme domů,” odpověděla Jarušice a pustila holčičku do své chaloupky.

Dívenka, která se jmenovala Mařenka, poděkovala za perníčky a horký bylinkový čaj a ohřála se u rozpáleného krbu. Vyprávěla Jarušici o tom, jak se ztratila tatínkovi v lese při sbírání dřeva. Neposlechla ho a vydala se od něj daleko, když se zrovna nedíval. Bloudila a bloudila a za chvíli už vůbec nevěděla, kde je.

Jarušice věděla, jak se dostat do nejbližší vesnice. Chytla Mařenku za ruku, aby se znovu neztratila, a vydaly se na cestu. Zanedlouho už stály před Mařenčiným domečkem. Bylo tam plno lidí, kteří chtěli tatínkovi pomoct najít Mařenku.

Jaká to byla sláva, když zjistili, že nemusí jít hledat do lesa a holčička je zpátky doma. Živá a zdravá.

,,Tohle ja babička Jaruška,” řekla všem Mařenka. ,,Je to moc hodná paní. Zachránila mě. Dala mi jídlo a teplo a potom mě vyvedla z lesa ven.”

Takhle krásně se Jarušice ještě nikdy necítíla. Ještě nikdo ji nikdy neřekl Jaruško. Od té doby ji měl každý rád. Všichni babičku v lese navštěvovali, chodili si k ní pro bylinky a ona už nikdy nebyla smutná a opuštěná.

A tatínek Mařenky? Ten jí jako poděkování za záchranu Mařenky opravil celou chaloupku.

Další moje pohádky a dětské básničky najdeš na instagramovém profilu @zastavka_na_pohadku