Isauřina bolest v krku nebyla jen bolest v krku. Jak plynul čas, přidal se i kašel a teplota. Musela proto zůstat doma, a tak si Pablo, Joshua a Dia drželi co největší odstup, aby je nenakazila. Isauru to štvalo a při každé příležitosti jim nezapomněla říci, že to přehánějí. Většinou, když to řekla, spolu se slovy se z jejího hrdla vydal i sípavý kašel, načež její posluchači udělali velký krok vzad z dosahu bacilů.
Chodila po bytě jako duch, nadávala, kašlala a nespokojeně mručela. Na konferenčním stolečku v obyváku měla vyskládanou pestrou paletu různých léků, od léků proti horečce až po pastilky do krku. Isa celý den polehávala na gauči zabalená v dece, většinu času spala a absolutně neměla pojem o čase.
Už byla vzhůru celou hodinu a snažila se koukat na televizi. Moc se na ní nesoustředila, na to se cítila až moc slabá. Chtěla, aby tam s ní někdo byl, protože se cítila osamělá. Ani Sušenka u ní tentokrát nebyla.
„Je to asistenční pes. Měla by teď asistovat mě," zamručela a posadila se na gauči, stále zabalená do deky jako malé burrito. Hnědé vlasy měla spletené do dvou velkých copů, aby jí nepřekážely a nemusela se o ně moc starat.
„Wow, vypadáš skvěle!"
Isaura se otočila po hlase a uviděla Natashu Romanoff stát uprostřed místnosti.
„Co tu děláš?" zašeptala Isa.
„Přišla jsem navštívit své přátele, ale řekli mi, že se od tebe mám radši držet dál, abych od tebe něco nechytla. Proto taky stojím tady," poukázala Nat na svou uctivou vzdálenost od gauče. V kuchyni něco zašramotilo. Isaura zaostřila pohled za stojící rusovlásku a zahlédla v kuchyni hnědovlasého miliardáře.
„Vy máte cheesecake!" zaradoval se Tony, který se hrabal v lednici. Zavřel ji za sebou, dort v pevně v rukou.
„Takže jste nám přišli sníst jídlo?" hádala Isa.
„Bez komentáře," zamumlal Tony a vzal si vidličku z příborníku.
„Budu to považovat za Ano..." odfrkla si.
Vedle ní přistál malý plastový sáček. Natáhla se po něm a zkontrolovala jeho obsah. Byly tam Mullerovy pastilky a Jitrocelový sirup.
„Stavili jsme se cestou v lékárně," vysvětlila Natasha.
„Dík," zvedla koutek v úsměvu Isa a rovnou si nalila sirup do plastového víčka, které bylo součástí balení.
Takže, co tu máme? Streptokoka? Klasickou rýmičku? Chřipku? Nebo snad bronchitidu?" začal Tony vyjmenovávat všechny nemoci, které znal.
„Po krátkém přemýšlení a analyzování příznaků jsem došla k závěru, že je to chřipka," řekla Isaura.
„Nechtěl bych," zhodnotil Tony a raději zůstal v kuchyni. Nat jenom souhlasně pokývala hlavou.
„Hm, nepovídej. Moji spolubydlící jsou stejného názoru," protočila oči nemocná.
„To vysvětluje fakt, že tu nikdo není. Jsou dole v baru?" zeptal se Tony.
„Netuším," pokrčila rameny a vysvobodila jednu ruku ze svého peřinového burrita, aby si podrbala oko. Ukázala tak na odiv malé tetování na zápěstí. Nat i Tony tohle tetování už znali. Všichni sourozenci Castillo měli takové tetování.
„Co ty tašky tady? Dia zas odjíždí?" prohodil Tony, poukazujíc na zabalené kufry u dveří. Hned vytáhl svůj telefon a zkontroloval pohyby na své kartě. Hledal tam jakoukoli transakci pro místní letiště.
ČTEŠ
Camera Ready (CZ translation)
Fanfiction„Možná, že nemluví, ale i tak tě ukecá k čemukoliv." Dia nemluví. Rozhodla se tak a jenom hrstka vyvolených ví proč. Komunikuje pomocí znakování, a tak její přátelé neměli jinou možnost než se znakový jazyk naučit. Nikdy ji neuvidíte bez foťáku. Stá...
