Bakugo a já

26.

Všechny jsem našla u Miny Uraraky a Kiriho na pokoji. Pro upřesnění tam byli ještě Izuku, Todoroki, Denki a Sero. Takže plný pokoj.
"Hele čau, jdete teda koukat na film? ...Máte tu strašně zadýcháno" řekla jsem hned mezi dveřmi. "Nooo my s Bakugem jsme-" nestačil to Kiri ani doříct a Minu mu překryla pusu "Jo!  Už jdeme" Zajásala.

Všichni mě následovali do pokoje, bylo mezi námi nepříjemné ticho, které si žádalo o přerušení. Než jsem stačila cokoliv říct, Mina už spustila svoje. "Hele a na co vůbec budeme koukat? Nějaké nápady?" předběhla nás. "Nooo... hmmm... co takhle nějakou disneyovku?" no prostě klasika ne.
"Jooo! To by bylo super nebo třeba i cokoliv jiného!" Izuku z věku dítěte ještě moc nevyrost, jak tak koukám "hele je mi to jedno, hlavní je abychom u toho neusnuli" zasměju se, když jsme už u našeho pokoje.

Aby náhodou nebyli o pár vteřin ochuzeni, vtrhl do pokoje jako první Kiri, "Divím se, že ty dveře ještě stojí." zavrčela jsem na ně a odpovědí mi byl jen Bakugův smích.

"Hele lidi... jako nechci nic říkat ale budete mi muset pomoct nebo jestli máte čas do zítra?"
Než jsem se zorientovala všichni už pomáhali
"tak já na to seru" řeknu si pro sebe a dál ležím na posteli "A vy to ztište!" zařvu na náš couple, když už to jejich mlaskání při líbaní bylo k nevydržení. "Člověk si odjede na výlet a hned je vše jinak" řeknu tak nějak obecně "stejně by to tak dopadlo" vypadlo z Kiriho (když se už uklidnili) Na to jsem jen pokrčila rameny a odešla do kuchyňky.

Vše už bylo skoro připravené, na zemi roztáhli deky (který ani nevím kde vzali) a odněkud se tu vzali misky s jídlem.
Usadila jsem se dozadu... abych kdyžtak nic neviděla jistě a čekala co pustí. Zanedlouho už se všichni dohadovali a přemlouvali Todorokiho aby pustil to jejich. "Prosím uklidněte se, musíme se dohodnout všichni" prohlásil potichu mezitím co platil Disney+. Bylo to celé dost k smíchu co si budeme.

Nakonec tam přišel Izuku a zjednal pořádek. Pustil tam toy story úplně na něčem jiném... samozřejmě všichni nadávali, takže se toho chopil náš milostný pár... no hádejte co, pustili after.
Začínám to vzdávat, jeden pustí film pro malý děti, druhý film pro ubrečené 13 a teď si vyber.
"hele seru na vás, jdu ven" řeknu tak že není šance aby mě slyšeli a zmizím na chodbu.
Za půl hodiny se vrátím, uvidíme co vyberou.
Vrátím se ještě pro kabát, coz jsem ho jako expert zapomněla a vydám se k blízkému již známému mostu.

Je tu hezky vidět na město... jako vždy.

Ani né minutu na to slyším smích a kroky.
"Neee neříkejte že jdou ožralci z hospodyyy" znechuceně jsem se otočila.

K mému překvapení ke mně šli všichni z pokoje
"Film vás už omrzel?!" zakřičím na ně ještě z dálky "Asi nejsme schopný vybrat jeden film" zasmála se Mina a hned všichni s ní. "No jo no, je to s vámi těžký" "Námi? To je i tebou!" přidal se do smíchu i Bakugo. Kirimu do smíchu nebylo. Asi proti mně něco má...
"Já? Však zrovna dneska jsem se do toho nepletla!" ukázala na sebe a chytala záchvaty smíchu.

Po chvíli už všichni stojíme u zábradlí a koukáme z mostu dolů.
Bakugo stojí vedle mě, je otočený ke mně, mluví na mě... Kiri je ignorován. Tak mi to docela vyhovovalo. "...Co myslíš?" Zeptá se Bakugo po své řeči ...sakra, vůbec jsem ho neposlouchala, co to semnou je? "em... nevím teď o čem si mluvil... promiň, jsem hrozná" řekla jsem provinile a zadívala se z mostu. "Hah... no, říkal jsem jestli zas pojedeme za mámou..." řekl a znervóznil. Nechápu proč nejede s Kirim "Klidně, ale proč s tebou nejede třeba Kiri?" zadívala jsem se na něj a mile usmála. "No víš, ty už jí znáš... a úplně se necítím na to jí vysvětlovat, že mám přítele" odmlčel se. O Kirim radši nemluvím, tak naštvaného (hlavně na mě) ho vidím poprvé.  SRŠIL Z NĚJ DÉMON VÁM ŘÍKAM! 

"Hele už tu stojíme hodinu, půjdeme dovnitř. Stejně tu všichni mrznou" zakecala jsem svou nervozitu z Kiriho a zatáhla je zpátky. Naštěstí všichni souhlasili.
Vevnitř všichni šli už na pokoje (naštěstí) a já se furt dobře bavila s Bakugem.
Ale něco mi tu nehrálo, musím se pak zeptat.

"...jo a hele Bakugo. Vy jste se s Kirim pohádali?... znova?" zeptám se na pokoji. Odmlčel se.
Už jsem si myslela že je vše v háji "No... vlastně jo, prej ho neposlouchám a věnuju se víc ostatním než jemu, furt ho odháním a jsem radši s tebou než s ním" řekl narychlo a znova se nadechl "tak jsem začal dělat to co on říká, doufám že se zklidní"
Jop, to zabolelo. Proč jsem si vůbec cokoliv myslela, je jasné, že mě jen využíval aby žárlil.
"jo, jasně..." otočím se k němu zády a zhasnu. "...dobrou" řeknu víc než zklamaně. "Co se stalo? Řekl jsem něco? Ou... promiň já to tak nemyslel..." vypadne z něho a na to uslyším kroky. Vedle mě se prohne postel a něco těžkého se na mně rozplácne.
"co to děláš" zabručím.
"všechno jsem posral" zabručí nazpátek.
"V tom se shodneme... bez urážky, ale chodíš se strašným cvokem (co se vztahů týče)" shodím ho ze sebe, takže ležíme čelem k sobě "jop, to vím taky" začne se smát "Ale neplánuju se s tebou přestat bavit, i když jsem to už chvílemi udělal. Ale potřebuju ho, je to někdo koho potřebuju, přestože má chyby jako každý člověk." nejradši bych ho z té postele zkopala... ale na to jsem moc líná jak jinak že jo. "jasně, chápu." zašklebím se a dám mu ruku na tvář. No co, je to kámoš.
Ruku položí na tu mou, nadechne se že chce něco říct...

Sakra usnula jsem!

________pokračování příště_________